| maceška | 
 |
(9.8.2010 22:38:47)
Prosím o váš názor: Chtěli byste jako rodiče vědět, že má vaše dítě nějaký problém?
Proč se ptám: měla jsem na táboře jako vedoucí ve skupině 13letou holčinu, která je osobnostně velmi složitá, řekla bych, že naléhavě potřebuje kvalitní diagnostiku a terapii. Kromě agresivity a autoagresivity je v ní hluboká nespokojenost se světem a životem, ventilovala svoje špatné vztahy s otčímem (těžko říct, jestli pravdivě), ambivalentní vztah k biologickým rodičům, k nevlastním sourozencům atd. Jsem v rozpacích, zda bych neměla informovat matku.
Matka v přihlášce nezmiňuje žádné zvláštnosti, v osobním kontaktu mi řekla, že je její dcera přecitlivělá. Vůbec ji neznám, viděla jsem ji pouze při předávání dětí, ale když o tom teď v klidu přemýšlím, řekla bych, že jako matka bych chtěla mít informace o tom, jaké má moje dcera problémy, ať už jsou skutečné nebo přibarvené. Na druhé straně bych nerada, aby to vyznělo jako stížnost nebo aby měla matka pocit, že strkám nos do něčeho, po čem mi nic není.
Ještě bych měla dodat, že ta dívka je jednoznačně problémová, nezvládá kolektiv, má únikové reakce, není schopná souvislého projevu (snad trémou?). Předpokládám, že toto vše nebylo jen na táboře a že její matka musí mít zpětnou vazbu i ze školy a možná i dalšího prostředí, kde se její dcera pohybuje. Přesto mi ale žádné konkrétní informace neposkytla, ačkoliv se jednalo o tábor pro děti se specifickými potřebami a já sama jsem ji vyzvala, že mám R. ve své skupině a ráda bych o ní věděla co nejvíc. Takže teď stále přemítám, jestli bych se neměla pokusit s matkou navázat kontakt.
Je mi jasné, že mi tady nemůžete poskytnout návod k řešení, protože nikdo tuto rodinu nezná, jde mi spíše o vaše názory, protože mi to leží v hlavě.
|
| štěpánkaa | 
|
(9.8.2010 22:47:18)
maceško,
řešila jsem dítě v depresi na škole v přírodě před mnoha lety. Myslel na sebevraždu, dokonce si chystal věci, bylo to drsny, naštěstí se svěřil zdravotnici. Byla to zdravotní sestra, která pracovala mimo jiných odd.i na dětské sychiatrii. Po návratu jsme informovali maminku hned při příjezdu a následně ji pozvali i na schůzku s tou zdravotnicí, přeci jen u autobusu se to všechno řešit nedalo. Byla ráda, po doagnostice se zjistilo, že šlo o hormonální výkyv (štítná žl.) související s pubertou a po dodání příslušných hormomů - léků byl kluk ok.
Na tvém místě bych rozhodně matku informovala, zejména pokud ta dívka byla agresivní aměla sklon k sebepoškozování. Jen bych vynechala detaily (asi), když rodinu neznáš, nejmenovala bych potíže s otčíme, ale doporučila případnu návštěvu psychologa - psychiatra. Možná o všem matka neví. Pokud ví, je na ní, jak s info naloží.
|
|
| HelenaPa | 
|
(9.8.2010 22:48:19)
Já bych to vědět chtěla. Ale podle toho, co píšeš bych řekla, že už to musí vědět, to si snad nejde nevšimnout.
Pokud by za mnou s něčím takovým vedoucí z tábora přišla, ocenila bych to. A viděla to jako důkaz, že se o mé dítě dobře starali, že jim "leží na srdci jeho dobro". A pokud by dítě chtělo, s klidem bych ho tam příští rok poslalal znovu. Jo a doporučila bych i známým.
|
| Ngiel | 
|
(11.8.2010 20:15:37)
Jsem pro to řešit to. Ale myslím, že matka o tom vůbec vědět nemusí. Bohužel znám holčinu, které je osmnáct, psychické problémy ji provázejí už od základky a rodiče se to dozvěděli až před pár týdny, kdy jim to sama řekla. To až poté, co se odhodlala vyhledat pomoc. Má antidepresiva a zřejmě před sebou mnoho práce, aby všechny svoje problémy zvládla vyřešit. Myslím, že kdyby si toho právě někdo všiml a řešilo se to dřív, bylo by to mnohem lepší. A nejde ani o nějakou patologickou rodinu...
|
|
|
| Martuška | 
|
(9.8.2010 22:50:03)
ikdyž nejsem maminka, taky bych informovala..navíc, jak Tě tak "znám" ty určitě budeš umět zvolit ta správná slova...držím palce  
|
|
| Pavouček a Lucinka | 
|
(9.8.2010 22:50:20)
já osobně bych kontakt určitě navázala, za to přece nic nedáš, můžeš však pomoci. Konečné rozhodnutí a řešení musí stejně udělat matka, což se například asi stejně nestane pokud se jedná o patologický model rodiny, ale pokud je již například matka na pochybách, jen neví jak reagovat a na koho se případně obrátit, pak pomoci můžeš a případně i doporučit, kam se obrátit. Určitě bych ale případný rozhovor začala vysvětlením, že se nejedná o stížnost na chování její dcery, že jde jen o upozornění, že za jejím chováním může být nějaký vážný problém (deprese). Deprese se u dětí (teda nevím jestli to platí pro tak staré jako 13letá, ale ty jsi asi víc z oboru) projevuje právě onou zmíněnou agresivitou.
Tak držím palce .
|
|
| sojka+07+09 | 
|
(9.8.2010 22:59:26)
ahoj Maceško,
to téma mě samozřejmě moc zajímá, jenom bych se potřebovala zeptat jaká byla přesně tvoje role- ty jsi tam byla jako vedoucí-terapeutka pro děti se specifickými potřebami ? Pokud ano, určitě bych se zeptala matky dítěte, zda-li jí zajímá jak dceru vnímáš. Podle její odpovědi bych se zařídila. Jinak holt bohužel tohle jsou celé "postižené" rodiny, které si tohle předávají v začarovaném kruhu genetiky, chladných a problematických vztahů. Podle popisu dívenky se nedivím,, že se matka nezajímala. Ach jo.
|
|
| vlad. | 
|
(9.8.2010 23:00:11)
Maceško, "normální" matka ti bude vděčná. A pokud se jedná o patologickou rodinu, aspoň budeš mít dobrý pocit, že jsi to nenechala plavat (nezapomenu na dívčinu, kterou zneužíval otec - středoškolský profesor! i bratr a matka to věděla).
|
| terezie + tadeáš 05 + berta 08 | 
|
(9.8.2010 23:04:52)
trošku se bojím že narazíš, myslím že matka ví nebo alespn tuší že se něco děje a vzhledem k tomu, že ti nic nenaznačila tak před tím strká halvu do písku - doufám že sepletu a bude ráda , že jí kontaktuješ
|
| maceška |
|
(9.8.2010 23:10:03)
Přesně, Terezie, to je ten důvod, proč váhám...jestliže matka nechce řešit problémy své dcery, mohla by jí moje intervence spíše ublížit.
|
| štěpánkaa |
|
(9.8.2010 23:11:53)
Pak je dobrý nápad, jak tu někdo psal - zeptat se matky, zda stojí o tvůj pohled na dceru.
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(9.8.2010 23:37:24)
Já bych byla ráda za každou informaci o dětech.
|
|
|
| *Aida* | 
|
(9.8.2010 23:48:01)
Macesko,
me napadl jeste jiny uhel pohledu. Ja totiz kdyz treba nechavam syna na hlidani v Ikee, tak nikomu nerikam, ze ma nejaky problem. Proste to obcas nechci resit, chci aby byl branej normalne (kdyz neco zminim, tak lidi uz predem cekjai nejaky problem, ze jo).
Tak me napadlo, ze tahle matka mohla bejt zrovna ve stadiu, kdy uz nic navic resit nechtela. Vedela, o jaky tabor se jedna a rekla si, ze tam holcinu zvladnou, jsou na takove deti zvykli...
Co se tyce Tebe, tak bych bych asi fakt nejdriv zjistila, jestli matka o nejakou zpetnou vazbu stoji. A jelikoz cela ta rodina vypada dost pochybne, tak bych se pro to dite snazila udelat co nejvic. Ale jak rika od meho utleho detstvi muj tatinek, cely svet nespasis.
|
| Pawlla |
|
(10.8.2010 5:45:35)
Aido,přesně tohle mě napadlo taky,nemusí jít o to,že matka řešit nechce,možná řeší,ale ne s každým.Ono je to dost unavující,pořád všem všechno vysvětlovat.Na druhou stranu pokud se jedná o delší pobyt mimo domov,tak bych vedoucí určitě o všem informovala.
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(10.8.2010 8:45:49)
není jisté, že problémy nechce řešit, jsou i jiné možnosti, proč ti o nich neřekla:
1. neví si s nimi rady a stydí se za to
2. bála se, že když ti o problémech řekne předem, její dceru si "zařadíš" do škatulky nebo ji odsoudíš
3. nevěděla, jak ti o problémech říci
4. má špatné zkušenosti s jinými lidmi (učitelkami, táborovými vedoucíi atd.), se kterými se snažila dceřiny problémy řešit
Určitě jsou ještě možnosti, které mne nenapadly.
Matku bych informovala, ale ne tak, aby to vyznělo "milá paní, vím, jaký je problém vašeho dítěte" (protože to nevíš), ale spíš "všimla jste si také...? jak to běžně řešíte, máte na to nějakou fintu?" Opatrně bych případně nabídla pomoc (doporučila odborníka apod.), ale s vědomím, že je dost možné, že matka už toho hodně vyzkoušela
|
| maceška |
|
(10.8.2010 10:00:17)
Díky všem, včera večer nám vypli proud a teď už je tu jiné téma - ale jsem hrozně ráda za užitečné podněty, díky, že jste se se mnou zamyslely nad tím, co všechno se dá pro tu holčinu udělat. Zkusím s matkou navázat kontakt a napsat jí (obecně), že nabízíme rodičům zpětnou vazbu, pokud o ni mají zájem. Nebylo by to "vaše dítě má problém", ale všeobecná nabídka, kterou může a nemusí využít.
Maceška
|
|
|
|
|
|
| withep | 
|
(10.8.2010 0:15:58)
Ano, určitě bych to chtěla vědět. Pokud tato maminka ne, pak asi - jak už tu padlo - strká hlavu do písku. Jsem ráda, že to zkusíš .
Už mnohokrát se tu řešilo, jak si rodiče v rodinách, kde je něco špatně, nic nepřipouštějí. Myslím a doufám, že moje rodina nikdy nebude ten případ, ale co kdybych náhodou někdy něco přehlédla? Pak bych byla vděčná tomu, kdo mi pomůže otevřít oči.
|
| Eržika. | 
|
(10.8.2010 7:59:23)
Souhlasím s názorem, že rodina musí vědět, že je něco "divného", otázka je jestli más sílu a vůli to řešit.
Byla jsem letos na dvou táborech, na jednom sem měla víc problémových dětí - agresivních, především vůči sourozencům.
Na druhém zase dva kluky sourozence s velice problematickým vztahem mezi sebou i navenek - nikdo s nimi nechtěl být ve skupině. Rodič s nevlastním rodičem tam několikrát byli na návštěvě a vždy se tvářili, že neexistuje žádný problém, byli milí, usměvaví - a čekají svoje mimino...
|
|
|
| Sitti | 
|
(10.8.2010 8:31:50)
Jsem pro informovat, dítě se může jinak chovat doma, jinak v kolektivu a ani škola nemusí matku informovat. Nějaký problém tam je určitě, i když mě teda napadlo, že to vůbec nemusí být to na co si holčina stěžuje...
Moje dcera v podobném věku také trpěla depresí, dokonce se sebepoškozovala a škola neřešila vůbec  A když jsem se ve škole ptala, tak jsem žádné informace o ní nedostala, mi začali povídat o známkách a tak podobně takže jsem vůbec neměla ze školy zpětnou vazbu a nevěděla jsem nic... a to ani neřešili to, že si chodila stěžovat, že jí doma bijeme a nedáváme jíst... to všechno jsem se dozvěděla až když začala po škole chodit tak, aby se všichni všimli, že má pořezaný ruce...
Přitom jsem to celou dobu řešila i s psycholožkou (a né jednou) a ve škole to věděli... Nakonec dcera skončila na dvouměsíčním pobytu v Motole a pak na antidepresivech.
Ani nevím, jestli bych upozorňovala na konkrétní problémy na táboře (asi bych jí tam v té době ani nedala kvůli tomu sebepoškozování). Ale jinak možná bych také řekla jen, že je přecitlivělá, protože se mi stávalo, že pokud jsem informovala předem, tak byla brána "jinak" nebo si vedoucí s ní o tom chtěli povídat...
|
|
|
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)