| škubanek | 
 |
(4.3.2010 21:47:18)
Mám dceru skoro 2 roky a dlouholetou kamaradku s dcerkou 3 roky.Navštěvujeme se skoro každy den ale její dcera je fakt nezvladatelná i když je tak mala!!Neposlechne ani slovo co ji maminka řekne vše děla na opak dnes když jsem tam s malou byla hned jak mala šla do pokoje a Kami ju viděla zabouchla před ní dveře a mala má boulu na hlavě řekla jsem kami že se to nedělá a jak jsem se k ní sehnula hned jsem jednu dostala a docela to i štíplo. maminka ji slušně vysvětlila že se tohle nedělá a pleskla jí přes ruce Kami se hlavou mlatila do zdi.Pak dostaly křupky a kami je davala male do nosu a ucha!!Kamaradka je neštastná už neví co sní dělatje opravdu neštastna a ja se jí nedivím ani.Nebo sedí na zachodě a hovínko si rozetře po celém těle.vezme psa a škrtí ho,nebo kočku a trha jí chlupy vždy ji kamaradka slušně vysvětlí že se to neděla nic nepomaha!!
jedou autobusem a mala¨ chce stát na sedačce maminka jí vysvětluje a kami řve a řve i 30 minut než vysupují. Kami chodila do školky ale už nechodí protože mlatí ,kouše děti rodiče děti si neustle ztežovali.Kamaradka ju prostě nezvlada a neví co dělat a já nevím jak jí pomoci????
|
| Ambrosie | 
|
(4.3.2010 21:52:25)
Myslím že sis odpověděla sama - kamarádka slušně vysvětluje - kdyby místo toho od mala když něčo udělala dostala přes plínu, nedělala by to. Pozor, nesouhlasím s tělesnými tresty, tvrdím, že dospělý může na dítě kdykoli vztáhnout ruku z pozice síly, což není umění - ale plesknutí přes plenku nikdy nikomu neublížilo.
Méje děti ví, že říkám 3x - neposlechnou potřetí, že diskuze lepnutí na zadek. Nepamatuju si, kdy jsem toto musela naposledy použít - a podotzýkám, že mám velmi divoké a svéhlavé děti.
|
| Jana, 2/07+10/08+5/11 | 
|
(4.3.2010 21:57:14)
Taky bych volila jiné zacházení. Slušně můžeš požádat někoho, kdo si uvědomuje pořádně, co dělá. To malé dítě není. Ve třech letech si prostě dítě nemůže dělat, co chce, nemůže ubližovat svému okolí, musí mít hranice, a ty mu musí vytyčit někdo s autoritou.  Doporučuju psychologa.
|
|
| škubanek |
|
(4.3.2010 22:01:06)
pleskaní nepomuže-plenky už nemá.když ji pleskne přes zadek jen se směje a řika ěště ěště(ještě)
dostane přes ruce a nic!!
kamaradka je tak zoufala že ji už pleskne i přes pusu a stejně nic jde a za minutu uděla něco jineho 
ve školce jí nechcou babičky odmítají hlidat-jen v nejn.situacích
Když vidím kamaradku jak je neštastná brečí neví si rady je mi taky do breku
|
| Marťa11 |
|
(4.3.2010 22:04:19)
kamarádka se musí hlavně vzchopit... dítě z ní musí cítit jistotu... není to nic neobvyklého, ale prostě musí stanovit co ano a co ne a důsledně a sebevědomě to po dítěti vyžadovat...
|
|
|
|
| Firsty+Matouš07/06+Šimon01/08 | 
|
(4.3.2010 21:57:44)
Nebila bych, mám podobné dítě, plácnutí nemá efekt na nic, jen se zatvrdí a je to ještě horší.
Já radím psychologickou poradnu, ať to proberou, snad poradí.
A rada ode mě, za každé jednání dát důsledky, neuděláš to a to, tak nebude něco co ráda, biješ někoho, tak budeš sama v pokojíčku, prostě v klidu ale rázně a s reakcí.
Však ostatní poradí líp. Ale nebila bych.
|
|
| Lorinka a 2 holky | 
|
(4.3.2010 21:58:36)
Taky jsem se své dceři neustále snažila vysvětlovat a fyzickému trestu jsem se bránila jak čert kříži, sama jsme byla hodně bité dítě.
Ale pak už dcerčino chování přerosto únosnou mez, také začala bít děti, rozbíjet věci atd. tak jsem změnila taktiku, párkrát dostala pořádně naplácáno na zadek (bohužel má snížený práh bolesti, takže malé plácnutí nestačí). Zažili jsme pekelných cca 14 dní a teď už je to o moc lepší. Velmi často stačí říct "počítám ..." a a už toho nechá, na vlastní počítání do tří většinou ani nedojde, na zadek už nedostala dlouho.
Držím palce, také jsem byla něšťastná, nechtěla jsme dceru bít, ale ono to na některé děti fakt asi jinak nejde
|
|
| Marťa11 |
|
(4.3.2010 21:59:32)
- zkusila bych přestat ji trestat bitím... pokud chci, aby dítě někoho nebilo, tak mu nemohu jít "příkladem"
- hodně dítě zabavit venku, prostě dopoledne, odpoledne, co nejvíce venku a utahat, uběhat, ujezdit na kole apod.
- důsledně, ale opravdu důsledně vše hlídat (snažit se zabránit všem útokům) a trestat "vyřazením ze hry, trestnou lavicí) například... "půjdeme na hřiště, ale pokud budeš bít děti, nemůžeš si s nima hrát a půjdeme domů"... pokud někoho majzne... říct, to se nedělá, já jsem ti to říkala, že pokud budeš děti bít, nebudeš si s nima hrát" a čapnout ji a jíst s ní domů
- žádné planné vyhrožování
- trpělivost... přejde to, ale chce to fakt důslednost...
|
| Teri | •
|
(4.3.2010 22:05:58)
Bohužel, vždycky to nepřejde. Doporučuji také psychologa, ale pod důslednost se podepisuji. Je to velmi těžké a každé dítě je jiné.
|
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(5.3.2010 0:10:30)
Marti, fakt to nejde vždycky, starší dva kluci nedostali nikdy, teda snad přes tu plinku nebo po ruce jako opravdu malincí, nejmladší musel, práh bolesti snížený a touha všechno zkusit a prosadit se tak velká, že to nešlo
ale pochopil, už nedostává, jenom se muselo překonat divoký období
teď je to občas plácnutí přes ruku, občas plácnutí na zadek, sice už nemá plínky, ale já taky nemlátím silou, ještě by mě bolela ruka :))
|
| Marťa11 |
|
(5.3.2010 12:24:34)
Šmoulato, já jsem měla asi výhodu že to extrémně temperamentí dítě jsem měla jako prvního... takže jsem měla čas znovu a znovu vysvětlovat a odnášet vztekající chobotnici ze hřiště... šlo to bez bití ale bylo to hodně náročné... po jeho 3 a půl letech jsem poprvé začala vidět výsledky, prostě to v něm je, ale bylo to náročné období, teď je to 7letý, hodně živý, ale beproblémový kluk...
|
|
|
|
| 10.3zlatoVLKáska12 | 
|
(4.3.2010 22:02:52)
Chtěla bych mít radu...ale nemám..snad jen  pochopení a snad to přejde
|
|
| Bára+3♀ | 
|
(4.3.2010 22:04:43)
Jo, znám takový případ z okolí, mamince klučík přerostl přes hlavu, byla na něj mírná, těžko vysvětlit tříleťákovi, který nezná hranice, jak se má chovat.
Nejde tu o to, mlátit dítě pořád, ale musí vědět, že když něco udělá, následuje trest a tom případě, který popisuji, nebyl trest to, že odešel od kamarádů, to pak nadával doma mámě do krav a pod.... jediné, co pomohlo, byla prostě pěkných pár na holou a hned následně samotka v pokojíčku a pravidelná docházka k psychologovi...
|
|
| KatVafi | 
|
(4.3.2010 22:11:06)
Šikulko, moje kamarádka má taky takovou dceru, ale nijak to neřeší, holka už má 9let a má tak šílený problémy s chováním - nikdoi s ní už nechce kamarádit, všichni ji odhání, porotože je zlá na všechny, mamku doma bije, kope do ní, sprostě jí nadává, no hrůza, ve škole začla krást....ale mohla jsem kamarádce stokrát radit, když byla holka malá, aby dbala na důslednost, aby se nepodřizovala tomu, co si dítě chtělo vydupat, ale ona v rámci klidu ustupovalab a ustupovala a teď to má i s úroky. Podle mě je to typmamin, který nedovedou mít autoritu, protože jsou prostě takové, ty děti to cítí a vědí, že mají navrch. Doporučuji jedině poradnu.
|
|
| Paulis | 
|
(4.3.2010 22:13:01)
Tak toto mám doma. Nepomohla psycholožka. Pěstí do obličeje, klackem přes hlavu mám každý den.
Po slušném vysvětlování, které absolutně nevnímal následovalo na zadek - zatvrdil se ještě víc. Vysklené okno, vyvrácené dveře - prostě u nás normálka.
Jediné co zabírá - studená voda. Ale to jsem udělala jen dvakrát. Pak zase má dny, kdy se mazlí, říká mi, jak mě má rád a jak mu je to líto.
Vím, že zlý není a bývalo to před rokem daleko horší - ze školky ho chtěli vyloučit, na návštěvu chodili jen otrlý.
Tak snad ještě chvíli a bude zvladatelný. Ten třetí rok byl u malého také dost kritický a teď už dostávám jenom jednou denně :-(
|
| 10.3zlatoVLKáska12 |
|
(4.3.2010 22:16:06)
Pavlo to zní hrozně
|
|
| škubanek |
|
(4.3.2010 22:19:05)
jj tak nějak to ma i ona!!jako já jsem na nervy zaroven s ní když ju vidím jak se chudinka trapí a nevím jak jí pomoci!?sebere jí oblíbenou hračku tak zas ostatním plyšakum vyrve oči
|
| MrakovaK | 
|
(4.3.2010 22:25:11)
Jak tady holky radily důslednost, je tedy důsledná? A co poradit se s psychologem, stálo by to za to.
|
| Marťa11 |
|
(4.3.2010 22:31:40)
dneska jsem takové dítko viděla v herně... házelo po dětech hračky, strkalo, bojovalo o všechno... maminka jen "to nesmíš, budeš sedět u mě, když to budeš dělat"... prdlajs... řekla mu to snad 20krát a nic... HRŮZA... nemyslím, dítě, ale matku!!! prostě když to jednou řekne, tak to musí splnit... to dítě prostě vědělo, že jsou to jen řeči a nestane se nic... nakonec ho zbila... ale k čemu to? 30krát se mu nestane nic a pak ho zbije??? chudák dítě, jak pak má vědět co fakt ano a co ne?
čím je dítě živější, tak tím spíš potřebuje hranice a důslednost... ale ne bitím, ale prostě pořád a trpělivě trvat na svém a sebevědomě... dítě musí mít respekt a být si jistě, že když něco udělá, že budou důsledky
|
| andie77 | 
|
(5.3.2010 7:51:05)
prostě když to jednou řekne, tak to musí splnit... to dítě prostě vědělo, že jsou to jen řeči a nestane se nic...
Marťo, jsou i děti, kterým řekneš 1x - neudělá, 100x - neudělá, jdeš na ně po dobrým, po zlým, plácneš, nařežeš, vlídně, vysvětluješ, stejně marný...
Na vše se dá říct "kdo nezažil, nepochopí"
|
| Klára80 | 
|
(5.3.2010 9:52:23)
Andie, ale Marťa myslela tu matku, že 20x vyhrožuje a nesplní to. Ta by měla splnit co řekne, aby dítě vědělo kde jsou hranice.
|
| andie77 |
|
(5.3.2010 10:48:57)
Kláro, já vím, že ta matka 20x řekla, nic neudělala a ve finále dostalo dítě vejřez.
Já reagovala na tu větu "prostě, když se jednou řekne, tak se to musí splnit" a na to, jak dítě musí vědět, kde jsou hranice. Tak jen říkám, že jsou děti (viz moje zkušenost), že u nich to budování hranic nejde snadno.
A jak třeba někdo radí "počítám do tří a pak dostane přes zadek, dítě už ví, já se zastavím u dvojky a poslední dobou se už ani nedostanu ke trojce a trestu", tak já bych se mohla upočítat do sta, moje dítě dostane na zadek a za hodinu to udělá znova. Zabaví se kolo, hračky, klidně je odnese, ať se schovají! Nic si nevyřve, jsem důsledná. Jsem největší dráb z rodiny a paradoxně mě nejmíň poslouchá.
|
| Marťa11 |
|
(5.3.2010 12:35:52)
Andie, tak proč mu na zadek dáváš, když to stejně nepomůže???
musí se najít trest, co dítěti vadí... každé dítě je jiné... u nás na oba platí "vyřazení ze hry, z kolektivu" milují děti, hřiště...
|
|
|
|
| Marťa11 |
|
(5.3.2010 12:28:14)
Andie, ale já právě zažila... a je to jedne z mých největšíh životních úspěchů, že jsme to zvládli bez bití...
dcera je sice hodně živá, ale stají ji to říct tak 10 krát... pohoda... syn, ano, to bylo 3 roky pořád a pořád každodenně... ale vyplatilo se...
DŮSLEDNOST 
|
| Maraska |
|
(5.3.2010 14:54:36)
Marťo, máme to stejné. Po třech a půl letech denodenního vysvětlování, začínám vidět výsledky a syn začíná být vpohodě
|
|
|
|
|
|
| jalinka | 
|
(5.3.2010 14:40:01)
Šikulko, já myslím, že jí moooc pomáháš tím, že tě může s Kami navštěvovat. Můj syn byl v tom věku skoro stejně hrozný, nikam jsem s ním nemohla jít, ani nechtěla, protože to byl vždycky z ostudy kabát, kolikrát jsem taky brečela - no ale měla jsem dvě kamarádky, ke kterým jsem jít mohla a které nás nejenom "tolerovaly", ale braly syna prostě takového jaký je, nejen jako spratka. Takže už to, co děláš, je hrozně cenné a důležité - už to tu zaznělo, takové děti nikdo nechce, každý se jim raději vyhne.
K psychologovi - no, dobrých dětský psychologů je po málu, ale zkusit se to může.
Fyzické tresty jsou zrádné. Nejsem protí, ale jsou děti, které pak začnou vykřikovat "nebolí, nebolí" a jsou schopny vydržet i tvrdý trest, jen aby v tom boji o moc nad rodičem "zvítězily". To by je člověk fakt musel přizabít. Takže tady s rozmyslem a opatrně, řekla bych.
Jinak souhlasím s holkama - PREVENCE tj. tj co nejméně dávat příležitost k agresivnímu a destruktivnímu chování, HL´ÍDAT JAK OSTŘÍŽ a pokusy likvidovat hned v zárodku a TRPĚLIVOST. Ta trpělivost je nejhorší. Soucítím s kamarádkou, je to strašné mít takové dítě, konflikty, ostuda, lidi tě pomlouvají, sama máš pocity vinny kde jsi co zanedbala. Důležíté je, že když kamarádka vydrží a nenechá tomu volný průběh, je velká šance na zlepšení. Ale je to náročné.
|
|
| maja, 2 prcci + 28 tt | •
|
(8.3.2010 13:13:12)
šikulko, taky znám takovou maminku - a bohužel, pomoc by potřebovala nejvíc ona. Má nezvladatelného kluka - a potíže je nejvíc v tom, že to nezvládá ona. Plánuje, jak s ním půjde k psychologovi, ale myslím, že změna musí nastat u maminky. Děti už prostě jsou, jaké jsou, ale dá se to dost ovlivnit. Mám hodně, hodně živou třiapůlleťačku, bylo to s ní k nevydržení, a jediné, co se vyplatilo byla důslednost, důslednost, důslednost, důslednost. A hlavně nikoho nevinit, ani sebe, ani okolí. Je to strašně těžky, hlavně když okolí neustále viní tebe. Taky jsem to hodně nezvládala, párkrát dostala na zadek, hodně nocí jsem probrečela, vůbec jsem nechápala, co mám dělat. Víc tomu rozuměl mužskej, Anička je hodně po něm, říkal, že to dělá kvůli adrenalinu. U nás nejvíc pomohlo asi to, že se v jejích necelých dvou letech narodil bráška, a tak se pozornost musela začít trochu dělit. Dělila se teda strašně málo, starší jsem musela pořád věnovat tak 90 % pozornosti. Mimčo ale strašně rychle vylezlo k košíku a začlo si s ní hrát a odebralo jí to spoustu nespoutané energie. Teď jsou parťáci, ale dodnes nevím, kde jsem vzala sílu k druhému těhot., málem jsem během té doby zešílela. Jenom jsem honila neposlouchající šílené vztekající se dítě, od rána do večera jsem ji rvala z oken, vodila jsem ji přivázanou za ruku ke kočáru (dodnes skáče pod auta) nebo na sílu utaženou v kočáře, jinak to nešlo. A snažila se neslyšet lidi kolem, to byla hrůza. Mou poslední útěchou bylo, že je zdravá, že není nijak postižená nebo si při svých šílených záchvatech nic neudělala. Dneska se s ní dá občas domluvit, občas je to peklo, ale pomalinku se to lepší. každopádně myslím, že mamka musí pochopit a hledat pomoc i pro sebe.
|
|
|
|
| Králíček4 | 
|
(4.3.2010 22:13:14)
Také doporučuji psychologa,je možné že je to zlomyslnost,ale také to může být i nějaká porucha.Hlavně to chce důslednost a přeji pevné nervy.
|
|
| Winky | •
|
(4.3.2010 22:30:10)
ono návštěvy skoro každý den nejsou bohužel pro takovéhle děti taky nijak super. Chápu že se chceš vidět s kamarádkou, ale pokud má dítko s výchovným problémem (jako že jo když ji požádali aby ji nedávala do školky a babičky taky nemají moc chuti - i když tam je to sporné), tak dítku by nejlépe prospěl jednoduchý, rutinní ale přesto dostatečné vybití zajišťující denní režim. Takže aby bylo standardní vstávat v tolik, potom mytí, snídaně, hra, vycházka, hra, oběd, spát, svačina, ven ...... myslím jako aby to pro to dítě bylo předvídatelné, a aby v rámci toho denního režimu mělo i vylítání venku ale TAKY svůj vlastní prostor pro hru ve SVÉM prostoru. Na svých vlastních dětech vidím jak jsou po více návštěvách za sebou rozhozené, a potřebují ten svůj koutek, svoje hračky, svůj styl zábavy, bez "narušitelů" - i kamarádi jsou prostě narušitelé, nechtějí se neustále dělit nebo být potencionálně ohroženi rozdělením pozornosti (doma je přeci jen tak nehlídáš - už to máš zmapované co se kde může a nemůže přihodit, nejsi tak napjatá jako u cizích "co kde zas vyvedou, jak mě za to budou hodnotit" a tak).
Takže na jednu stranu dovolit víc aktivit pro fyzično (neuvěřitelná potřeba dětí v tomhle věku hopsat, skákat, běhat, kopat apod. se nedá "usedět", resp. se to projeví třeba tím chováním), na druhou stranu nezahlcovat přemírou podnětů, aby dítě vědělo kde má doma a že tam má možnost si hrát jak samo chce.
Pak se i líp dodržuje ta důslednost v tom co se bude/nebude konat když.....
|
| Marťa11 |
|
(4.3.2010 22:33:18)
souhlas
|
|
|
| agnes+ 2 kluci | 
|
(4.3.2010 22:33:30)
Jo jo,to znam z vlastní zkušenosti,naštěstí u nás to nebylo tak darmatické a trvalo to jen půl roku,ale dodnes když si na to vzpomenu,tak mě naskočí husí kůže.
Jakmile jsem řekla NE...tak následoval útok,jednou jsem to počítala a bylo to tak 20 krát denně.Byla jsem z toho zoufalá,navštívila psycholožku,zkoušela možné nemožné,ale u nás pomohl čas.
Přeju ti,ať u tvá kamarádka má pevné nervy...ale je to sakra těžký
|
| Rozzárka | 
|
(5.3.2010 7:46:25)
Přimlouvám se za to poslat k psychologovi hlavně kamarádku, nicméně ani dětský nebude na škodu.
U nás místo NE mnohem víc funguje navržení alternativy, tedy to co může dělat, např. syn si před mladším bráškou chce uhájit hračky tak ho odstrčí nebo plácne. Vím, že spousta maminek by mu jednu šupla, hračku mu vzala s tím, že si hračky MUSÍ půjčovat, tím jsme dosáhli jen pláče u obou. Tedy synkovi říkám podej mu hračku jinou a pouze mu řekni, že Ti nemá brát to s čím si hraješ. na druhou stranu pak nedovolím ani jemu aby mladšímu hračku sebral (děti 2,5 a rok)Nefunguje to vždy, je to opět o té důslednosti, ale věřím, že časem se to oba naučí
|
|
|
| Lvice+lvíčata | 
|
(5.3.2010 0:24:11)
Šikulko matka té dcerky je měkká, ale doslova....já když takové dítě potkám na hřišti tak na něj začnu, tobě dám pár facek jestli ještě jednou hodíš, tím pískem (nebo tím klackem), jestli ti neumí dát na zadek máma tak já teda ano a řeknu to takovým hlasem, že se otočí i ta máma dítěte, nikdy sem k tomu nemusela přistoupit, ale dítě taky nikdy nepokračovalo po mých slovech.........
svoje kluky sem neměla žádné svatoušky, ale tohle co popisuješ by si nedovolili, následovalo by po každé provedené věci slovní napomenutí, pak výstraha a pak nářez na zadek, věděli to a dle toho se chovali, mě stačilo říct, že jdu pro vařechu a byl klid, ale nejde jen o vyhrožování, musí platit slova. Já řeknu jednou, podruhé řeknu důrazněji a potřetí provedu co říkám, dítě musí vědět, že co řeknu to platí, jinak si tvoje kamarádka u dcery respekt nezíská, musí stanovit hranice.......když řekne jdeme ven a když tam někoho bouchneš jde se okamžitě domů, tak jakmile dítě někoho chce bouchnout zabráním tomu a napomenu důrazně a připomenu, že se jde domů, pokud dcera opět zkouší tak sbalit a jít domů......prostě dodržet co říká, jak psaly holky důslednost!!!!!!!..........si neumím představit co takové dítě bude dělat v pubertě, když ted ve 3 letech matku neposlechne ani náhodou a dělá naschvály a dělá si co chce ono
|
| Pollyenka | 
|
(5.3.2010 7:15:30)
No, Leo, tohle kdybys řekla mému 3 letému dítěti,asi se pěkně ozvu. Nicméně, mám takového synátora, je mu sedm a jediné co na něj platí je důslednost a to jde i bez bití. Ne, že bych mu ji někdy nešoupla. Zlobíš? Tady budeš sedět, než se uklidníš a srovnáš. (např.)Ale důslednost je důležitá,ale asi bych navštívila nějakého psychologa, třeba má holčička nějakou poruchu a nevíte o tom a to pak je nešťastné i to dítě.
|
| Lvice+lvíčata |
|
(7.3.2010 2:20:20)
Eeko proč jako bych měla být Lúza, protože řeknu, že dostane na zadek ode mě, když to neumí jeho máma, která si ho ani nevšimne....asi máš štěstí, že tobě stačí říct svým dětem důrazně NE.....bohužel jsou děti co na to tvoje NE udělají hi,hi,hi.....každé dítě je jiné a každé potřebuje jinak stanovit hranice, proto někomu stačí udělat na děti ty, ty, ty a poslechnou a někdo musí dítěti naplácat na zadek, aby to dítě vědělo, že překročilo hranice a že neposlechlo na NE,
mimochodem já nemusela plácat na zadek ani svým dětem, stačilo jim 1x ukázat, že plácat umím, pak už věděli, že plácání je važné a nemají k němu dojít
Šikulka psala, že matka dceru dala do školky a vyřadili ji z tama, nikdo nebude přece vychovávat za nás naše děti a pokud si je neumíme vychovat my tak bohužel, následky si poneseme a děti je ponesou taky....žadné dítě se nerodí jako zlobivé neposlouchající rodiče
|
| Lvice+lvíčata |
|
(7.3.2010 22:40:51)
Eeko představ si, že sem opravdu nikdy fackovat ještě takové dítě nemusela, ty děti to vycítí, a nechají toho.....ani na mě nikdy nevystartovala nějaká matka........
mimochodem když jsi použila to slovo ,,Lúza,, já mám moc fajn kamarádku ona je doktorka její manžel je doktor, ty bych teda za žádnou ,,lúzu,, nepovažovala ani náhodou  a mému i svému synovi kolikrát řekli, že dostane na zadek pokud už toho nenechá a byla jsem i svědkem toho, že jejich syn nepřestal a opravdu neposlechl a dostal.....a před tím byl několikrát napomenutý a upozorněný, že dělá co nemá......Eeko fakt jsou děti co jim můžeš mnohdy ,,vyhrožovat,, čím chceš a jediné co na ně v určitém momentě platí je pak akorát dodržet těch slíbených pár na zadek.......
|
| Marťa11 |
|
(7.3.2010 22:58:25)
nemáš pravdu, lze vychovávat i divoké děti bez bití... to je jen výmluva těch, co to nechtějí slyšet, že to na některé děti neplatí...
|
| Lvice+lvíčata |
|
(7.3.2010 23:46:28)
Marto, to není výmluva  asi jsi to celé nepochopila, já cizí ani svoje děti nebiju na počkání!, vždycky je první řešení napomenutí nebo u svých dětí nějaký trest (ne fyzický!!!), já tu psala o tom, že takové agresivní cizí děti důrazně napomenu (že mu dám na zadek).
U svých dětí mám přece více možností, cizím dětem asi těžko řeknu nehaž tu pískem do očí vezmu ti kyblíček.....to se s tebou takové dítě začne dohadovat, že nevezmeš.....
|
|
|
|
|
|
|
|
a pokud vedle pískoviště sedí matka co klábosí a její dítě si dělá na hřišti co chce a otravuje tak teda nemám ani náhodou chut mu to usnadnit tím, že z tama odejdu já!!!!!!!! proč jako 
(raz pri hysáčiku - nebol zamknutý, lomcoval nejak dveřma a vylomil ten zobáček, tudíž to nešlo otvoriť - okamžite sme zasiahli, ja som ho uklidňovala a navigovala cez dvere - kupodivu sklidnil a počúval ma, asi reagoval na moj klidný hlas - snažila som sa, aby stál dál a taťka holt musel vykopnúť dvere, inak to nešlo a od tej doby ešte nemáme nové).
V její náručí
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)