| sojka+07+09 | 
 |
(3.1.2010 21:18:09)
Moje holčička je svérázná, hodně inteligentní, má jistě i své mouchy, ale má jednu moc pěknou vlastnost. Je totiž strašně hodná na druhé děti. Hodně se chce kamarádit, nikdy nebyla moc majetnická, až teď kolem tří let se občas o něco hádá. Nezažila jsem, že by na někoho zaútočila (kromě bráchy, ale to je jiná kapitola), nějaké dítě strčila, bouchla, nebo začala konflikt. Má to ale jednu velkou nevýhodu. V kolektivu je submisivní a je často bita. Máme sousedy s o dost větší holčičkou a ta si na ní dost dovoluje. Nedávno jí jiná kamarádka při konfliktu přetáhla koštětem po hlavě. Moje dítě se fyzicky nijak nebrání. Nemá to prostě v povaze. Učím jí, aby nebyla taková mouchy snězte si mě- aby, když jí někdo něco bere automaticky neodevzdávala (a pak ke mně nechodila plakat). Aby tomu druhému dítěti řekla, že je to její a hračku třeba nepouštěla. Nebo aby zakřičela nedělej to, to se mi nelíbí. Ale zakazuju aby se chovala stejně, snažím se jí vysvětlit, že to se prostě nedělá. Dnes jí ale jinak rozumná babička poradila před návštěvou kamarádky (která jí často bije), aby jí namlátila taky. Hrozně mě to rozčílilo. Těžko vysvětlit, že agresivita plodí vždy jen agresivitu a přeci se dcera nebude chovat stejně špatně jen proto,ž e to dělá někdo jiný. Navíc při její extra drobné konstituci není moc chytré někoho mlátit, protože by vždycky prohrála- nehledě na to, že se to nedělá. Jistě nejsem sama, kdo má takto submisivní dítě. Je jí dva a třičtvrtě a mě mrzí, že je s některými dětmi tak často postrkována, přijde o všechny hračky a dobrůtky. Od malička ji učím, že se má rozdělit, ale asi jsem to přehnala. Co byste poradily mé dceři vy ?
|
| ChristianaC | 
|
(3.1.2010 21:35:32)
Mám podobnou dcerku (teď už skoro 5). Ve školce je všude poslední, o nic se nepřihlásí, není dravá, ale ohleduplná. Postupem doby jsem přišla na to, že její povahu jednou radou, jak řešit konkrétní situaci (např. agresivita jiného dítěte) neovlivním. Ona je naštěstí oblíbená a nikdy ji nikdo nebil nebo neohrožoval (snad jen jednou jí ve školce kluk poškrábal pastelkou obličej, protože mu odmítla dát papír, co už držela). Moje zkušenost je podporovat její sebedůvěru a samostatnost a ona sama pak nejlíp v konkrétní situaci vyhodnotí, co udělat. Tobě nějaký její problém může připadat jako příkoří, ale někdy to děti přejdou a za chvíli o tom neví. Taky nejsem zastánce vracení ran, ale má to dovoleno jako krajní opatření. Ona ale většinou zdrhne.
|
|
| Petra Neomi | •
|
(3.1.2010 21:35:55)
Tvé dceři nic, ale tys to opravdu přehnala. Dítě, které si samo nestojí za svým, je imho nesmysl ještě podporovat v tom, aby ustupovalo, dělilo se... Pro ni je to jednak zřejmě nativní a ještě má pocit, že je to správné, ale svět takhle nefunguje. Mmch, je nesmysl, že násilí plodí násilí, děti se chovají přirozeně, ten, kdo se stane do pozice omegy a kořisti, kořistí se stane, u dvouletých dětí ještě žádné společenské oholedy a morální kategorie moc nefungují. Podpoř ji, když se bude bránit, jinak si prostor nevybojuje.
|
| sojka+07+09 |
|
(3.1.2010 21:41:51)
Petro představ si tuhle situaci: moje dítě, 12 kilo, 90 cenťáků a sousedovic dítě 17 kilo a 110 cenťáků. Ona se přirozeně nebrání, je to její povaha. Mám jí říct vrať jí to ? Podle mě ne. Myslím, že by se to měla naučit nějak jinak- zdrhnout ? Zakřičet ? Já v tuhle chvíli nevím. Ale vrátit agresi ? Nesouhlasím- vždyť by dostala na prdku. Většina dětí jejího věku je mnohem větší a silnější.
|
| remus | 
|
(3.1.2010 21:47:22)
Sojko, to je teda super představa, asi tak pěkná jako ta rada, souhlasím s tebou, násilí plodí násilí, dcera má také zakázáno řešit a je hodně podobná povahově té tvojí, ona ti z toho vyroste, neboj se, u nás to tak bylo, teď je ve škole a čím potkává strší dšti, tím víc ty konflikty všechny řeší rozumem a míň fyzicky, ale s tím nic nenaděláš, to bylo a bude, dokud budou drazí rodičové radit, že ránu máš oplatit ranou
|
| Petra Neomi | •
|
(3.1.2010 21:51:43)
To přece dětem neradí rodiče, to je přirozenost.
|
| remus |
|
(3.1.2010 21:55:07)
samozřejmě, rodiče ale mají být ti, kdo jim vysvětlí, že se to nedělá, tomu se říká výchova
|
| Petra Neomi | •
|
(3.1.2010 22:02:33)
Jenže ono se to dělá. Znáš jiný adekvátní způsob reakce na fyzický útok, než fyzickou obranu?
Můžeš dětem všěpovat, aby neútočily první, ale když už se to mele, nechat se bít je to nejpitomnější, co člověk může udělat.
|
| remus |
|
(3.1.2010 22:41:38)
Neznám, já jsem se také prala, brácha ne, máme to kapku otočené, stejně to ale svým dětem vysvětluju, že se to prostě nedělá, nikdy bych je k oplácení ran nenabádala, větší děti včas vycítí vznik konfliktu a dcerka se s žádnými takhle vyhroceně konfliktními dětmi prostě nekamarádí, ve třídě jich je dost, takže má možnost výběru
|
|
|
| Jarma (dvě děti) | •
|
(4.1.2010 11:59:29)
Na fyzický útok je třeba odpovědět odpovídajícím způsobem - to je obrana a to je normální. Rodiče by měli děti naučit především, že se nemá používat agrese a útok k prosazení svého zájmu a ne, že se člověk nemá bránit.
|
| sojka+07+09 |
|
(4.1.2010 21:33:36)
ahoj všem,
chci vám všem poděkovat za příspěvky do této diskuse. Bylo to pro mě velmi důležité a musím říct, že jsem si toho dost uvědomila, i když to nebylo úplně příjemné, holt kdo se chce zamýšlet nad tím jaký dělá chyby že jo. Každopádně některé věci jsem začala měnit už dnes a koukám jak blázen ono to funguje. Dnes měl přijít chlapeček a Andulka konstatovala, že mu některé hračky nepůjčí. Řekla jsem jí, že mu některé věci nemusí půjčovat, protože jsou jenom její, ale když bude chtít, může mu půjčit všechny. Půjčila mu všechny A všechno bylo tak nějak přirozený a bez řevu. Mám z toho hroznou radost. A díky.
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(3.1.2010 21:56:11)
Docela zábavné. Syn (7 let) je vychovávaný dvěma naprostými pacifisty a neustále se s někým pere. Na otázku "proč" odpovídá, že si přece nemůže nechat od druhých všechno líbit. 
|
| remus |
|
(3.1.2010 21:59:43)
ten můj taky, pěkně mě tp s..., ale nic s tím neudělám, pořád mu vtloukám do hlavy, že se to nedělá, holka je pravý opak, s klukem je to nesrovnatelné...
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(3.1.2010 21:48:20)
Ale nedostala... Já mám pětiletou dceru, drobnou, ale hodně asertivní a dokáže se proti větším a silnějším dětem prosadit. Ono je to spíš o psychice, děti spolu přece nebojují v aréně smrti. Když se ukáže, že své věci tak snadno nedá, přestanou jí je brát.
Znám problém z druhé strany, můžu Niki napomínat jakkoli, ale jakmile se podívám jinam, stejně dítěti hračku vezme, dnes už s nějakým zdůvodněním, proč jidotyčný nepotřebuje, nebo nemá mít.
Útěk neřeší nic, dovedeš si představit, co to spustí v kolektivu? Za chvíli by ji honili všichni.
|
|
| & |
|
(3.1.2010 21:50:00)
Sojko, predevsim bych ji rikala, ze se delit muze jen, kdyz opravdu chce. Moje dite ma mametalni vek o dost nizsi nez fyzicky. Proste se do dost veci micham, Napr. na hristi "Martinku, ted si na rade ty." na klozacku. Syn ma tendence okazite odejit z houpacku, kdyz vidi ze ma jine dite zajem. Tak reknu;" Klidne se zhoupni, chlapecek chvilicku pocka." atd.. Syn je cim dal smelejsi.
Ja myslim, ze tvoje dcera je dost mala, takze se jim klidne michej do hry..
|
| sojka+07+09 |
|
(3.1.2010 21:57:35)
děkuju, já se jí do hry míchám (někdy) a přesně to co ty říkám taky. Taky měla tendenci odcházet z klouzačky, když se objevily jiné děti. TOhle už jsme naštěstí zvládly velmi dobře. Jinak doma má svůj kufříček hraček, který nemusí dát nikomu z ruky nikdy.Aby měla svojí jistotu. Synáček jí na něj nemůže a nesmí. Ani jiné děti, když přijdou. Ale jinak po ní chci, aby hračky půjčovala v určité míře. Nevidím na tom nic špatného. S tím ale ona problém nemá. Spíš právě s tím, že přijde jiné dítě, fyzicky silnější, přetáhne jí přes hlavu a to co cche si prostě vezme. A zazněl tady jeden zajímavý příspěvek, že děti si z toho hlavu nedělají. Možná to mrzí víc mě, než jí. Ona se i na ty "zlobivé" děti těší a má je ráda. Ony jí taky
|
|
|
| Sylva2 | •
|
(4.1.2010 6:44:11)
No ono spravidla stačí, když dá najevo, že se bude bránit. Moje dcera měla velký problém s jedním chlapečkem. On nejenže je o hodně větší, ale i o 3 roky starší. Což je u prťavců hodně. Ona má 3 a on už je v první třídě. Opravdu jsme jí poradili, ať mu namlátí, i když to fyzicky nemohla vyhrát. Ale ve chvíli, kdy dala najevo odpor, se on stáhl a má pokoj. Prostě jen dala najevo vůli, že si to nenechá líbit.
|
| Betkaa | 
|
(4.1.2010 21:19:18)
Souhlasim. Podle me mnohdy deti zkousi, co si muzou k tomu druhemu dovolit. A je treba dat najevo - takhle teda ne!
|
|
|
|
|
| Estel (2 děti) | 
|
(3.1.2010 21:38:54)
První co mě napadlo, je, že tvoje dcera radši přijde o všechny hračky, které jí někdo sebere a radši strpí být stokrát od druhých bita, že by snesla tvůj odsudek, že je agresivní a tudíž špatná.
Sama jsem byla dlouhou dobu velice slušné a mírné dítě, ale popravdě musím říct, že mně i mému okolí se dost ulevilo, když jsem si osvojila i postoj "když si kě mně tohle dovolíš, nakopu ti prdel" :o)
Ale v zásadě jsem pořád mírné a slušné děvče, samozřejmě :o)
|
| sojka+07+09 |
|
(3.1.2010 21:46:04)
možná na tom, co píšeš něco je, já nemám agresivní chování ráda, jsem sama dítě agresivníhho alkoholika a tuším odtud pochází můj problém. Vím, že se děti agresivně chovají a že je to do jisté míry přirozené. Ona moje dcera se taky chová agresivně, ale ne v kontaktu s vrstevníky, spíš se to projevuje třeba přehnaným mazlením mladšího bratra. Ale taky mě napadá, že nemůžu nutit dítě k něčemu, co se mi zdá, že není jeho přirozenost.
|
| Estel (2 děti) |
|
(3.1.2010 22:22:40)
Jde jen o to uvědomit si, že hněv a schopnost bojovat má i svoji dobrou stránku, když chrání to dobré, co by mohlo být zničeno. Spravedlivý hněv a rozhořčení, když ti někdo násilně zasahuje do tvého prostoru, je dobrá věc, protože dává sílu jednat a ochránit se. A to je naprosto v pořádku. Umět si chránit svůj prostor je naše zodpovědnost a určitá míra zdravé agresivity je v tom darem a velkou pomocí.
Teprve ta násilná, slepá agresitiva, která druhého a jeho hodnotu vůbec nevnímá, ta je strašná. Ale vnímat hodnotu druhého a mít k němu úctu je něco, s čím se začíná u sebe... a ten, kdo si dokáže vážit sám sebe a nedovolí, aby si z něj "silnější" okolí dělalo hadr na podlahu nebo otloukánka, bude mít úctu k sobě i k druhým a nebude mít žádnou potřebu být agresivní zbytečně. Agresivní lidé jsou většinou slaboši. Tak se neboj dceru naučit, ať je silná a klidně ať umí taky ukázat zuby a drápy :o) A jestli to není její přirozenost, o to víc se jí bude takové rozšíření možností hodit :o)
...Jen jsem teď přelítla, co jsi v diskusi psala a myslím, že vedeš svoji holčičku dobře, když ji po malých krůčcích učíš, aby si uměla stát za svým a nedala se. Držím palce  
|
|
|
|
| Ivona,Klára02,Tereza06 | •
|
(3.1.2010 21:48:08)
vidím,že to máme stejné.Když byla Klárka v předškolní školce,měli tam holčičku co bila ostatní děti(nejen naši Kláru)jednou jsem pro ni šla do školky a na vlastní oči jsem viděla jak se napřahuje lopatkou,že Kláru bouchne,naše K.se jen přikrčila a čekala až ji praští.Zařvala jsem na ni-to snad nemyslíš vážně!jen se na mě podívala a Kláru přede mnou praštila.Učitelky to neviděly protože to bylo za domkem na hračky,tak jsem Kláru vzala k té holčičce a trvala na omluvě.Byla jsem tak vytočená,že mě napadlo to samé jako vaši babi.Ale,pokud je dítě takové povahy jako naše Klára-tak prostě jiného nebouchne.Samozřejmě to nic neřeší.Řekli jsme jí,že pokud se k ní někdo chová špatně,ať se mu vyhne a prostě si s ním nehraje.Celé prázdniny jsme se jí snažili vtloukat do hlavy,že si nesmí nechat od nikoho rozkazovat a dělat něco,co sama nechce.V září nastoupila do školy.Hned první týden měla ve škole střet s holčičkou,co keždému ve školce rozkazovala,co má dělat a s kým si hrát.Byli na záchodě a Klára chtěla jít na záchod u okna.Holčička jí řekla,že tam jít nemůže,protože na záchod u okna chodí pouze ona a její kamarádky.Klára jí po prázdninovém školení odpověděla,že záchod je pro všechny a bude chodit kam bude chtít.Že je ve škole a nemusí nikoho poslouchat,jen p.učitelku.Od té doby má od holčičky pokoj.Po tom,co jí Klára odpověděla zůstala stát a nezmohla se na slovo.Takže vím jak je těžké naučit dítě(které se od mala učí být hodné na ostatní děti,nebýt lakomé)bránit se
|
| sojka+07+09 |
|
(3.1.2010 21:53:04)
tohle se mi moc líbí, co jsi napsala. Dovedu si představit, že to takhle s Andulkou dopadne. Že se naučí používat rozumné argumenty až bude trochu starší. Zatím jí učím, že má říkat ne, nepouštět věci z ruky, nedat je a zakřičet, že se jí to nelíbí. Úspěch zatím střídavý.
|
| Ivona,Klára02,Tereza06 | •
|
(3.1.2010 22:06:39)
taky jsme byli špatní z toho,jak se neumí prorvat dopředu,jak si nechá všechno líbit.Za tu předškolní školku toho bylo víc.Měla tu nevýhodu,že jsme se přestěhovali a ona nastoupila do kolektivu dětí,které spolu chodily od 3 let do školky.Když ta rozkazovačná holčička určila kdo se bude s kým kamarádit a hrát,tak jsme jí poradili ať udělá svou skupinku.Petra napsala,že jí to má vrátit,jenže to se lehce řekne,někdo to prostě neumí a asi se ani nenaučí jiné praštit a tak jim to vrátit.Je nadaná výtvarně a hudebně,na míčové hry je zase horší.V tělocviku byla pomalejší a balonem a její družstvo nevyhrálo,rozkazovačná holčička jí za to vynadala(je dobrá ve sportu,ale taky zvyklá pořád vyhrávat)Klára pak celé odpoledne probrečela,že to zkazila.Tak jsme jí řekli,ať příště řekne,že nikdo neumí všechno a nikdo pořád nevyhrává.Neumí to s balonem,ale umí jiné věci.Toho ještě zažijete,není to lehké,každý nemá od přírody dravost
|
|
|
|
| Marťa11 |
|
(3.1.2010 22:03:43)
asi pořád dokola ji povzbuzovat a povzbuzovat, aby se nedala, ale přitom také neubližovala... těžko říct, myslím, že tohle je hodně vrozené a myslím, že to moc ovlivnit nejde (to soudím na základě zkušeností dětí, která znám od mala a jsou už třeba ve škole... více méně to zůstalo, buď jsou průbojní nebo ne...)
já mám obě děti průbojné až dost, u syna to byl mazec, ale pořád dokola jsem ho usměrňovala a nabízela jiné řešení, je mu 7 a v pohodě, průbojnost zůstala, "neztratí se", ale zároveň neubližuje, nicméně nemám strach, že by se neubránil...
malá (ještě nemá 2 roky) jde v jeho stopách, ale je zvladatelnější a přeci jen mírnější... ale rozhodně to není ona, komu kdo sebere hračky 
tak prostě trpělivost
ale tyhle děti to mají těžší... průbojné usměrníš... ale ty druhé, vidím, že je podstatně těžší...
|
| sojka+07+09 |
|
(3.1.2010 22:07:29)
já jsem byla taky taková, v životě se snad neztratím. naučila jsem se asertivně chovat ke klientům a často pracuju i s agresivními lidmi. Zvládám to argumentačně, zvládám to uklidnit, ale sama se v duchu třesu a buší mi srdce. Nedělá mi to prostě dobře. I při malém konfliktu s prodavačkou a třeba jsem i v právu se potom cítím celá roztřesená. Ale nedám se.
|
|
| Marťa11 |
|
(3.1.2010 22:08:22)
ještě k té obraně, syn je tedy spíš větší, má čerstvě 7 let a měří 134 cm, takže už opticky vypadá silnější... ale naučila jsem ho "2 výzvy a dost", tedy 2 krát velmi důrazně říct ne a odstrčit rukou (jen odstčit, ne odpálit) a pokud násilník nepochopí, může mu ubalit... přijde mi to férové, dát šanci, ale pak se bránit, zatím to funguje, většina pochopí hned
|
|
|
| sojka+07+09 |
|
(3.1.2010 22:18:12)
naštěstí je hodně oblíbená a děti se k nám těší. Mluví o tom, že ty děti jsou zlobivé a nemluví o tom, že jí všechno vezmou. A často říká, že má hodně kamarádů. Takže ona sama se snad prožívá dobře.
|
|
|
prislo to tak nejak samo, vekem. ja myslim, ze to, ze si dokaze najit kamarady je pozitivni 
. 
) a že pak nechci slyšet něco o tom, že to naše holka přehnala, páč malé dítě má tak nějak rodiče od toho, aby mu pomáhali jsou-li u toho takovéhle situace zvládat a ne dítě nechat jít přes mrtvoly za svým cílem a úplně proti mravům. No můžu říct, že tatínek chvíli hledal slova a pak vzal dceru a šli na průlezky... Maminka holčičky pak za mnou přišla, že mi děkuje, protože v tomhle stojí za mnou, ale manžel s tím nesouhlasí a že se teď nad tím třeba zamyslí. 
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)