| ankka | 
 |
(2.1.2010 20:20:31)
Koudel, já jsem svého rozhodnutí nelitovala nikdy, i když nám nešlo otěhotnět, já jsem asi slaboch, nedokázala jsem si představit jak bych manželovi celý život lhala a žila ve lži, to bych nedokázala a přišla bych zcela jistě o něj. A dneska když dítě mám tak nelituju už vůbec, má s dcerou užasný vztah, žije pro ní a kdybych věděla že není jeho, s takovým pocitem bych nedokázala vedle něj usnout.
Já si to tak postavila a jinou možnost jsem nepřipouštěla, ale každá jsme jiná, spousta ženských věřím se v tvé situaci rozhodla pro lež a jsou dost silné na to, aby s tím celý život žili, to je na každým
|
| taky jedna nešťastná | •
|
(2.1.2010 20:23:11)
Koudel,
koukám, jak ti tu holky radí. Jasně, chtěla jsi radu, ale ono když nejsou v tvé situaci, nemůžou ani ony samy vědět, co by dělaly.
Řeknu ti v jaké jsem teď situaci já. Jsem vdaná, je mi iž poměrně dost roků a mám doma už 2 pubertální děti. Nikdy, nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla neplánovaně otěhotnět a už vůbec ne v mým věku. A vidíš, stalo se. Je to teda jednodušší o to, že 100% se svým mužem. Vždycky jsem si říkala, že bych nikdy nešla na potrat ...a ouha... už jsem objednaná
Je tam strašně moc proti, nevěděla jsem, že jsem těhotná, brala jsem dost l´éků, byla na rentgenu, měla několik dní vysoké horečky a to vše v době, kdy se plod vyvíjí. Když k tomu připočtu můj věk, tak je tu těch rizik tolik, že jsem prostě srab a bojím se toho, že by stejně genetika mohla říct za měsíc ...ukončit. Do toho musím myslet i na budoucnost, finance děti na školách...jo, je to trošku pro někoho asi sobecký. Ale kdo má v životě přednost? Ti, co tu už jsou? nebo ne? To jsou otázky, které si už 3 týdny pokládám, hroutím se a neustále brečím. Vím, že se s potratem nikdy nevyrovnám, ale vzít tu tíhu teď na sebe vidím jako jediný východisko. Manžel je mi sice oporou...ale je to přece jenom chlap.
Takže jak tu někdo psal, že potrat je nejjednodušší řešení, myslím, že není. Pro mě je to to nejtěžší, co mě čeká a s čím bych se měla vyrovnat.
Ať se rozhodneš, vždycky budeš mít pocit, že to rozhodnutí správný není. Ono někdy prostě jediný správný není.
Já si myslím, že bych asi se žít nedokázala, že bych , pokud bych si prcka chtěla nechat, tak že bych se manželovi přiznala a třeba nesla důsledky.Ale kdo ví...protože zase... Ale zase...už děti máte a odnesly by to i oni. Takže se nedá zase říct, co je špatně a co ne. Nebo spíš co je víc špatně.
Asi jsem ti nepomohla, ale moc držím pěsti,ať svého rozhodnutí nemusíš tolik litovat.
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(2.1.2010 20:49:04)
tyhle životní zkušenosti nejsou tak úplně srovnatelné, nicméně, myslím, že ti rozumím. Netrap se tím, život má někdy podivný smysl pro humor (myšleno ironicky) až by jeden brečel ...
A jako jedna z mála tady v diskuzi souhlasím s Petrou Neomi ... jsou věci, které bych v životě nikdy, neudělala ... věřím tomu, že ujet s někým, to se může stát každému, ale pokud ano, musí být schopen nést následky ... a pokud sis najednou uvědomila, že manžela miluješ, jak mu můžeš chtít (a teď to řeknu fakt hnusně) snést do hnízda kukačku??? já bych buď šla na potrat (řekla bych si, pokud mám dítě s manželem mít, tak za jiných okolností) nebo bych se přiznala ... je to blbé, ale je to tak. Nemusí se to provalit, ale může a pak to bude, víš kde, tohle prostě nevysvětlíš a o manžela tak jako tak přijdeš, a nemusíš ... tohle bys měla rozvážit a pořádně ...
|
| magdusa | 
|
(2.1.2010 20:52:39)
pokud se rozhodne jit na potrat, tak v žádném případě to manželovi neřict. tohle by bylo velmi sobecke, chtit po něm, aby nesl s ženou tu bolest, tedy pomohl ji to přenest, protože to si zpusobila opravdu sama, bohužel.
|
|
|
| natalii + 09/08 | 
|
(2.1.2010 21:04:24)
KOudel,ty jo,to je situace... Když si třeba jen na okamžik představím,že bych se ocitla v tvé situaci,nevím,co bych dělala...
O dítě jsme se snažili tři roky,mezitím prvnímu mimču přestalo bít srdíčko,takže zamlklé těhotenství,se ktzerým jsem se špatně vyrovnávala,bylo to pro mě dítě... Po roce jsem otěhotněla znovu,se synem,kterého zbožňuji.Už od těch // to bylo miminko,na utz jsem koukala na dutinku a prostě to bylo miminko,i když jako miminko ještě nevypadal... Ale to všechno pro to,že byl náš... Že jsem ty dvě děti čekala s člověkem,kterého jsem hrozně milovala... Nevím,jak bych se stavěla k těhotenství,které by bylo úlet a bylo by s člověkem,kterého nemám ráda.Když jsem musela jít na revizi dělohy,říkala jsem si,že nikdy nepochopím ženy,které to podstupují dobrovolně a nikdy bych na to dobrovolně nešla.Ale tohle je jiná situace,jedno řešení horší než to druhý... Co je menší zlo?Jít na potrat a mít výčitky?Nebo nejít na potrat a celý život se užírat tím,že to dítě není manžela?Dokážeš se na to dítě dívat a být spokojená,šťastná se svým životem?Protože,když budeš nešťastná,podepíše se to na všech tvých dětech... A co ten tvůj kamarád,co když se jim s manželkou nepodaří dítě,ona ho opustí a on bude chtít svoje dítě a celé to zveřejní?Musíš počítat i s kdyby,že ten kamarád to třeba nebude chtít celé ututlat... Pokud vím,někde jsem četla,že testy otcovství se dají udělat i snad v těhotenství,při odběru plodovky?Asi to bude pálka,ale měla bys delší dobu se s tím vyrovnat...
Držím ti palce,ať se rozhodneš tak,aby to bylo pro tebe a tvou rodinu menší zlo a hlavně trápení... Mně by položilo obojí řešení,nejsem silná na to celý život zatloukat a nevím,jak bych zvládla chtěný potrat... Já ale vím,že pokud bych se s tím srovnala nějak já sama,že můj manžel by zvládnul vychovávat i dítě,které by nebylo biologicky jeho a miloval by ho.Já jen nevím,jak bych se dívala na dítě,které by nebylo počaté s láskou,když doma jedno dítě,které bylo vytoužené a vymodlené,mám...
Držím ti palce a drž se!!
|
|
| natalii + 09/08 |
|
(2.1.2010 21:11:34)
"Taky jedna nešťastná",proč si nepočkáš na testy??V dnešní době se dá udělat vyšetření už brzy,někdy ve 12.tt,odebírají se choriové klky a je to stejně spolehlivé jako odběr plodovky... Jen tím,že se to dělá už takhle brzy,máš ještě možnost jít na potrat-kyretáž... Tak proč nepočkat a užírat se celý život tím,co když by to dítě bylo zdravé?100% jistotu zatím nemáš... A řeknu to hnusně,ale pokud by to dítě bylo tolik poškozené,jak ty sama píšeš podle toho,co jsi prožila,tak se ho příroda "zbaví" sama... Já jsem ve svém prvním těhotenství od začátku nic "neškodného" neprodělala a přesto bylo něco špatně a miminku přestalo v 10.tt bít srdíčko...
I tak držím palce,ať to zvládneš,musíš být statečná- jít na potrat,i když sama v jádru nechceš... To musí být hrozný rozhodování a hrozný krok... Drž se!
|
| Líza | 
|
(2.1.2010 21:12:31)
Natalii, po dvanáctém týdnu už není kyretáž a už není potrat na přání matky. To už je jen potrat ze zdravotní indikace a probíhá jako indukovanej porod.
|
| natalii + 09/08 |
|
(2.1.2010 21:27:56)
Lízo,já mám kamarádku,co jí právě z těchto důvodů dělali ještě ve 13.tt kyretáž... Proto jsem o tom psala... Tak nevím... Asi je to jako se vším,podle toho,na koho narazíš a u doktorů to platí svojnásob.
|
|
|
| taky jedna nešťastná | •
|
(2.1.2010 21:37:56)
Natali, rozumím ti, co jsi mi chtěla říct. Taky jsem o tom uvažovala...ale prostě pokud by to nedopadlo, tak za pár týdnů by to bylo o dost horší...už by to bylo zase víc citovější...nevm, jestli mi můžeš porozumět. Ale věř, že nejsem silná a je to pro mě to nejtěžší, co jsem v životě musela rozhodnout. A taky se bojím, jestli to zvládnu, jestli se psych. nezhroutím před a neuteču.Nikdy jsem si nemyslela, že tohle rozhodnutí ti udělá s psychikou to, co mně udělalo.Strašně to bolí a asi vždycky bude. Ale prostě to cítím tak, že to bolí mě...nechtěla bych, aby to bolelo i ostatní z rodiny. Přeju všem, ať tohle nikdy nemusí řešit. A řeči typu měli jste být zodpovědnější...nejsou opravdu na místě.
|
| natalii + 09/08 |
|
(2.1.2010 22:02:59)
Taky jedna nešťastná,rozumím ti,co tím myslíš... Naprosto!Myslím si,že kdybych potratila dřív než v tom 10.tt,že by to pro mě bylo citově asi jednodušší...Přece jen,když už vidíš na utz človíčka,který má všechno a když všichni říkají,že ten mezník je začátek srdeční akce a ono se to podělá pak,tak je to citově už jiný,než,když je na utz třeba jen dutinka a nic víc,to toho človíčka ještě moc nepřipomíná... A nemáš tolik času se na to mimi upnout...
Já se tě nechtěla nějak dotknout,jen jsem nahlas přemýšlela o možnostech,protože z tvého psaní je cítit,jak je to šíleně těžký krok a tak jsem chtěla napsat,že třeba ještě nějaká šance tu je... Jsi statečná!A držím ti palce,ať je brzy zase líp!!A promiň,jestli něco vyznělo jinak,než mělo... Jen je mi líto,jaké máš trápení... Sama si neumím představit,jak bych zvládla stát před takovým rozhodnutím,jsem ráda za to,že pokud mé první těhotenství mělo dopadnout špatně a mimi bylo nemocné,že to příroda vyřešila za mě a nemusela jsem to řešit já... Držím ti palce!!!
|
| taky jedna nešťastná | •
|
(2.1.2010 22:34:10)
Natali,
nemusíš se opravdu za nic omlouvat. Vím, že jsi to nemyslela zle a i kdyby jsi měla na tu věc jiný názor, máš na to právo. Já se jen naučila lidi nesoudit, protože prostě dokud ta situace není, vidíš to všechno jinak. Když nastane, možná sama sebe překvapíš, k jakému rozhodnutí se přikloníš.A myslím, teď už vím, že udělat tohle rozhodnutí musí být pro každou mámu, která má nějaký cit ohromně vyčerpávající.Opravdu jsem už vyčerpaná a těším se, že to bude za mnou a zároveň se bojím, že to bude ještě horší. Zatím je to pořád tak nějak vratný, potom už to nikdy vrátit nepůjde. Ale moje děti byli vždycky na prvním místě, vždycky jsem se rozhodovala kvůli nim a doufám, že i teď to tak je. I když cítím, jak je hrozný, že za to nenarozený rozhodnu já a nedám mu šanci. Ale prostě myslím, že kdyby bylo něco špatně, ublížilo by to více lidem. A taky i já mám zdravotní potíže a vůbec nevím, jestli bych na to všechno měla sílu. Možná kdybych byla o pár let mladší...sakra pořád samý kdyby...mám pocit, že z toho zešílím
|
| IveIve |
|
(2.1.2010 22:36:55)
"Ale moje děti byli vždycky na prvním místě, vždycky jsem se rozhodovala kvůli nim......."
|
| taky jedna nešťastná | •
|
(2.1.2010 22:47:01)
Ivelinko a co tím chceš naznačit. Už jsem psala, že přemýšlím o tom, že už ty narozené by měly mít přednost. Vím, je to krutý, ale cítím to tak. I když samozřejmě ne jednoznačně, kdyby to tak bylo, nebyla bych ted tak nešťastná. jestli potřebuješ soudit, klidně suď...
|
| natalii + 09/08 |
|
(2.1.2010 22:55:12)
Nešťastná,chápu tě.Máš pravdu v tom,že dokud to člověk nezažije na vlastní kůži,neví,co by dělal... Nechci se rýpat v tvých problémech,ale pokud píšeš,že i ty sama cítíš,že na to nestačíš ani zdravotně,tak pak není moc co řešit.Já tě nesoudím,vím jen,že to máš ohromně těžké a následky si poneseš ty sama... Jen se mi líbí tvůj postoj,že konečně tady v té diskusi se i někdo zamýšlí nad tím,že už nějaké děti má a že se nerozhoduje jen sám za sebe... To je tady hodně opomíjené... Opravdu ti držím palce!Rozhodně si nedovoluju tě soudit,stejě ani jako nesoudím Koudel,to už jsem se dávno odnaučila,dokud nejsem sama v té dané situaci,tak nemám páru,jak bych se zachovala... A to kdyby,to je k ničemu,stejně si to člověk představit neumí... Drž se,a ať je brzy líp!
|
| taky jedna nešťastná | •
|
(2.1.2010 23:18:10)
Natali,
děti, které už máme přeci nemůžeme opomíjet. Nevím, ale spoustu věcí jsem si odřekla právě kvůli nim a rozhodně nelituju. Děti jsem chtěla, měla jsem je poměrně brzy a vždycky byly na prvním místě. Ale my nejsme rodiče, kterým stačí, že děti mají co jíst a co na sebe. Chceme jim třeba dopřát vzdělání a víme, jak je to finančně náročný a třeba taky vím, že z MD bychom to neutáhli. Co tedy v tomto případě je priorita? Mít děti 3, ale ani jednomu pravděpodobně nedopřát to co bychom chtěli, nebo zůstat u dvou a nějak to utáhnout. To jsou samo jen materiální věci, to úplně opomíjím zdraví moje a miminka. Protože kdyby miminko zdravé nebylo, převrátilo by to životy na ruby všem. A to nejsem žádná necitlivka, k postiženým mám blízko, ale prostě nemůžu svým rozhodnutím, abych ulehčila svému svědomí, převrátit život na ruby všem ostatním. Možná to píšu nesrozumitelně, jsem fakt strašně rozhozená a strašně špatně se mi teď vyjadřují pocity. Možná to všechno vyzní jinak, než to je. Nevím. Každopádně moc děkuju!
|
|
|
| IveIve |
|
(2.1.2010 22:56:23)
Nesoudím, to v žádném případě, bylo to spíš jen takové zrcadlo, zpětná vazba. Je mi moc líto, v jaké jsi situaci a nedovedu si představit, jak těžké rozhodnutí máš před sebou. Jen Ti přeji, aby ses v "ten den" rozhodla správně.
|
| taky jedna neštastná | •
|
(2.1.2010 23:20:32)
Evelinko,
tobě taky děkuju!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Před pár týdny jsem měla úlet s jedním kamarádem, není to můj milenec, prostě jsme pod vlivem alkoholu skončili v posteli. Bohužel jsem před pár dny zjistila, že jsem těhotná!
Teď absolutně nevím, co mám dělat. Doma jsem to neřekla, kamarádovi taky ne, ani žádné kamarádce, dusím to v sobě a šílím. Hormony se mi bouří a miminko si moc přeju, na druhou stranu mám ještě nějaké zbytky rozumu, které mi velí nikomu nic neříct a utíkat na potrat! Pomoc
, pokud máte s manžou pěkný vztah, tak ho tím nekaž a na nějaký úlet normálně zapomeň a začni se soustředit na prcka!
Myslím, že kdysi bylo těchto případů více i se lépe kukaččí dítě tajilo. Jen dnes je to kapku složitější
.Ale díky bohu, dva dny na to mu přišly anonymní sms, kde bylo psáno, že čekam dítě s jiným a otcovství chci hoditna něj,i když to byla naprostá blbost. Nakonec byl rád, že se to jako první dozvěděl ode mě a dodnes jsme spolu. Miminko jsem si nenechala,důvodů bylo víc, i to že pořád studuju, nejsem zajištěná a hlavně jsem chtěla zpátky přítele, který by cizí dítě neunes. Jenže pořád mam výčitky a říkam si, že svojí blbostí jsem připravila děcko o život a že jsem si toprostě měla vyžrat i za cenu toho, že nebudu s milovanym člověkem. Uf, doufam, že u toho neusneš
, tak nevím, dobře se to sranduje, když v té situaci není ... ale kdyby se mi tohle stalo, já se prostě přiznám a nechám, ať řešení najdeme společně 
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)