| HelenaPa | 
 |
(27.12.2009 8:41:45) Jo, zrovna jsem na tom stejně. U nás všechno jen "tatíííííneeeeekk". Já když vlezu do místnosti, už se ozve "mamiii, nemám tě rááád, di pryýýýč." U nás jsem často příčinou jeho záchvatů já. Už jsem z toho na prášky.
Po spaní se budí s řevem, když už dokážme vymámit odpověď na otázku, co se děje, proč pláče, tak se dozvíme jen "já nevím". Řvát dokáže i přes půl hodiny. V noci (skoro přesně 2 hodiny po usnutí) se pak "budí" a přehrává denní řvací scény, takže huláká, jako by ho z kůže stahovali, a nejde za žádnou cenu probrat - mluvení, chození, opláchnutí obličeje studenou vodou nezabírá.
|
| Jaana2 | 
 |
(27.12.2009 9:09:54) Zakladatelko nechci Tě nějak zklamat, ale to, ež to bude s věkem lepší, jsem si u syna říkala od mimina taky. Byl děsně uřvané/uvztekané mimi, vzteklost mu přetrvala vlastně doteď. To brečení, pravda postupně přecházelo, v první třídě už brečel málo, protože pochopil, že se mu budou kluci smát, že bulí kvůli každé kravině. Ale vzeklost má prostě v sobě, tu těžko kontroluje doteď, je ve třídě třetí. (ehm -má to mít po kom, jeho otec je takový). JInak je syn šikovný, chytrý, bevadný kluk, takže tu vzeklinu jsem se naučila brát tak, jak je. Prostě ať se třeba vztekne, nereaguju, dneska už ví, že tím u mne ničeho nedocílí, to byl doporučila i Tobě. Já vím, že je to těžké, zůstat v klidu, když syn vyvádí, ale zkus to. Normálně buď u něj a nic nedělej, počkej, až se sám zklidní, ono to se opravdu lepšilo, jako mrně měl vzeklý záchvat třeba 10 i víc min, kdy podle mne ani neslyšel ani neviděl, co se kolem něj děje, dneska prostě jen vyžene vztek z těla (třeba přitom i mrská věcma, trhá hlavou apod) a je za chvilku klid. Jediné, co nesmí, tak se nemí vztekat u mých rodičů, přeci jen, jsou to už starší lidé a těžko to snášejí, ale tam už si dnes dokáže dát pozor a na děu s babi to nedělat - odchází už sám od sebe do jiného pokoje (byť s bouchnutím dveří).
Takže pevné nervy, hlavně klid, ber ho takového, jaký je, buď ráda, že je zdravý a nech ho vyvztekat s tím, že nesmí při tom nikomu ubližovat nebo nadávat. A malá rada , vyčtená z odborných příruček, které jsem v tu dobu četla, abych zjistila jak na něj - je dokázané, že mužský mozek je trochu jinak uzpůsobený, než ženský, když mluvíš na chlapa a on Tě nevidí, tak většinou ani neslyší, resp. slyší slova, ale nevnímá obsah, protože třeba myslí na něco jiného nebo se zabývá nějakou jinou činností. JAko doporučení je, aby, když chceš chlapovi - v tomto případě chlapečkovi - něco říct tak, aby Tě doopravdy vnímal, tak se mu při tom dívat do očí, vlastně ho donutit, aby se soustředil na to, co mu říkáš a klidně si to nechat i zopakovat, abys věděla, že to opravdu chápe. Tohle se mi velice osvědčilo a dělám to doteď, třeba v případech, když mu dávám nějaký úkol, potřebuji, aby něco konkrétního udělal. A ještě dřív jsem si k tomu sedala na bobek tak, abych měla hlavu v jeho úrovni, domluva "z očí do očí".
|
| Jaana2 | 
 |
(27.12.2009 9:17:59) No, některý dítě špatně čte, některý špatně mluví, některý je třeba doopravdy nemocný, některý se vzteká. To vztekání si myslím je docela ještě nic, to musí ustát hlavně rodiče, protože je to protivný hlavně jim. To dítě, jak samo roste si uvědomuje, že ostatní děti to neberou a naučí se kontrolovat
|
| Anita007 | 
 |
(27.12.2009 9:32:54) Eleonor buď šťastná za větu "když vy odejdete, tak je šikovný". Mě dělá syn ty samé scény (i když doma už se to hodně zlepšilo oproti dřívějšku) a dělá je bohužel i ve školce, plus se straní kolektivu, nechce plnit zadané úkoly atd. Takže bych si velice ráda někdy od učitelky poslechla něco o šikovnosti. Já naopak chodím do školky se staženým žaludkem "co zase bylo".
|
| Anita007 | 
 |
(27.12.2009 9:49:29) Eleonor u nás to bylo stejné, nechávala jsem se hrozně rychle vytočit a ječela na něj, což situaci jenom zhoršovalo. Pak jsem najela na jinou taktiku, zachovávám klid (no neříkám, že vždycky, páč od přírody jsem nervák) a zabírá to! Plus ho nenechávám ječet ve stejné místnosti jako jsem já, odvedu ho jinam s tím, že teprve až se uklidní, může jít za mnou. To taky zabírá! My jsme sami, takže nemá nikoho jiného, za kým by šel, tudíž se mnou musí nebo spíš chce být zadobře
|
| Jaana2 | 
 |
(27.12.2009 10:09:42) jj, to , aby se šel vyvztekat vedle doma používám taky, dnes už tolik ne, ale dřív běžně. Když byl menší, tak jsem ho odvedla já, to byl schpný třeba i u těch dvěří stát, ječet a bušit do dveří, já držela mlčky kliku z druhé strany a čekala, až to přejde. Přešlo. prostě viděl, že není nárok si něco vyvztekat. Pak, když byl větší tak jsem ho posílala samotného, aby odešel, když to bylo fakt náročný tak i se slovy - vypadni a přijď až se uklidníš, nechci se na Tebe dívat, když řveš. Syna netluču a nikdy jsem netloukla, není to totiž k ničemu, jen by se víc zatvrdil, takhle se postupně naučil, že se řevem nevyřeší naprosto nic.
Podle mne se dá z Tvé strany natrénovat zachování klidu,byť v sobě to budeš mít a chvít ho nejlíp a nejrychleji praštit. Ale ono na to prý děti pak taky přestanou reagovat. Mám kamarádku, ta kluka řeže od školky , dnes je ve druhé a nepomáhá to, za chvíli bude kluk mít větší sílu než ona a už teď se po ní ožene zpátky, z toho bych měla, po pravdě, strach.
|
| Anita007 | 
 |
(27.12.2009 10:19:40) Jaano doma je to dobrý, ale co venku? Tam ho nikam vykázat nemůžu  Respektive můžeme odejít, což taky používám, ale jsou chvíle, kdy to prostě nejde anebo ani odejít nechci. U kámošky na návštěvě, kde si chci pokecat nebo na úřadě, kde zrovna něco vyřizuju apod. Naštěstí kámošky jsou tolerantní a zvyklé a ty co nejsou už se s náma dávno nestýkají A úřednice to holt musí vydržet 
Máš mejl.
|
| Anita007 | 
 |
(27.12.2009 10:21:00) Lindo jo, to jsem četla a jsem si jistá, že kdybych nechala mlaďochovi volnou ruku, tak tak dopadnem taky
|
|
|
|
|
|
|
|
|