| Favo |
 |
(22.12.2009 13:37:10)
Před 9 měsíci jsem se dozvěděla o manželově nevěře (jsme spolu 16 let, vztah s ní trval nejprve 10 měsíců, pak další dva roky pouze "virtuálně" -maily, SMS, telefon), znovu to začalo minulý rok, kdy to taky skončilo). Vše, co jsem si prožila a dodnes prožívám tu rozepisovat nebudu, protože ten kdo neprožil sám stejně nepochopí. Snažíme se začít znovu, znovu budovat vztah, který on zničil. Je to pro mě hodně těžké. Jde mi ale o to, že se musím vyrovnávat s tisíci věcmi a pocity najednou... a s jedním si opravdu nevím rady.... pořád žiju se strašnou nenávistí a záští k NÍ(což je samozřejmě normální), ale mě to strašně vnitřně ubíjí. jsou to děsně negativní pocity, na které já prostě chci zapomenout, chci se jich zbavit... je to, jako by mě ona pořád ničila (přitom vím, že se tím ničím sama)... občas mám ze sebe i strach. Kdybych jí potkala tak budu schopná ji fyzicky "zdemolovat". Klidně bych byla schopná ji i zabít, kdybych za to nemohla být postihnuta (je to fakt děsný, protože vím, že to není správné, ale já to prostě tak cítím). Strašně bych jí chtěla ublížit - chci se jí pomstít (a opět rozum mi říká - ne to není správné.... ale uvnitř mě, to co cítím je pravý opak). Někdy si připadám, že se z toho zblázním, ale nevím, jak se toho prostě zbavit..... Přece není správné, že ONA je v naprosté pohodě, je jí jedno, že mi zničila život, rozbila rodinu a manželství, které znovu stavím z trosek (mimochodem jsem se dozvěděla, že si začala i s dalším ženatým chlapem, který má tři malé děti)- je to prostě bezohledná kurva, která ničí lidem život a je jí to prostě jedno, hlavně že dostane to, co chce ona....mělo by přece platit, že když někdo udělá něco špatného, tak by za to měl být potrestán, ne? Proč tedy trpám já a ona ne? Jsou to opravdu pocity, se kterými se sama neumím vyrovnat...... začil jste někdo něco podobného? Co s tím?
|
| Hvizdi+Venda91+Máťa07+Julinka | 
|
(22.12.2009 13:46:17)
z tvého příběhu je cítit hodně nenávisti a jednostranné zášti.Dle mého názory je na vině především tvůj partner, on to všechno zničil a zkazil.Proč se tolik zlobíš na ní? Měla by ti být ukradená a snažit se s tím vyrovnat, případně se zlobit na partnera.
Hodně štěstí 
|
| Takytaktakytak | •
|
(22.12.2009 14:02:31)
Naprosto nesouhlasím. I když je viník partner, pro zachování rodiny je určitě vhodnější, když už teda tak silnou nenávist cítíš, zaměřit ji "ven", klidně na tu bestii.
Mě pomohlo vyrovnat se s bestií (dodnes mi trochu leží v žaludku) tak, že jsem zrušila, rozdala atd. všechno, co s ní jen trochu souviselo, jakékoli zmínky o ní ignoruji a snažím se na ni nemyslet.
|
| janna001 | 
|
(22.12.2009 14:53:51)
Nezažila jsem. Ale souhlasím, že je lepší namířit tu nenávist ven. Pokud chceš obnovit vztah, nemůžeš manžela zároveň nenávidět, to je jasný. Neuvažuješ o návštěvě psychologa? Pomohl by ti zvládnout ty negativní pocity, teď je čas myslet sama na sebe (+ děti). Moc ti držím palce.
|
|
|
| malostranska | 
|
(22.12.2009 16:25:14)
naprosty souhlas
|
| Bára+3♀ | 
|
(22.12.2009 16:45:10)
Fluo, pakliže je to tak, jak píšeš, plně bych souhlasila s Janou! ty jsi ta, co vyhrála a měla bys slavit, ovšem za jakou cenu???
Tady asi fakt nejlíp pomůže poradna, do které byste měli chodit oba a je jasný, že člověk nikdy nezapomene, ale naučit žít se s tím asi dá...
Přeju tobě i tvé rodině, abyste to ustáli a tys mohla být zase šťastná
|
|
|
|
| Bibia | 
|
(22.12.2009 13:46:41)
Ano, zažila... Jen ona byla vdaná, tak se pak taky trápila... Asi to ode mě nebylo zrovna fér, ale já si nemohla pomoci a jejího manžela jsem velmi slušně a s klidným hlasem poprosila, ať své ženě vysvětlí, že se tohle nedělá... No, a teď už je to vlastně jedno...
Vyrovnat se s tím mi nešlo a asi nepůjde nikdy - pořád jí tak nějak nemám ráda a vím, že kdybych jí i po těch letech potkala, že se asi neudržím...
Tak se drž!
|
|
| Chrysantéma | 
|
(22.12.2009 13:46:57)
Fluo,
taky jsem něčím takovým prošla,včetně naprosto stejných pocitů a stavů,kdy jsem měla chuť zabít svou sokyni.Moje manželství to teda neustálo a i když jsem se snažila začít znova,tak manželství zkrachovalo.Sice nemělo šanci ani předtím,ale to vím až dnes,kdy je to všechno dávno za mnou...
Možná by to chtělo nějakou odbornou pomoc,psychoterapii,partnerskou nebo manželskou terapii...
A věř,že ona určitě vnitřně trpí mnohem víc,než ostatní,protože se sama zmůže jen na neperspektivní vztahy se ženatými muži.Myslím si,že kdyby se chlap kvůli ní i nakrásně rozvedl,pak by pro ni ztratil ten pel zakázaného ovoce.Někteří lidi k životu asi potřebují něco jako určitou dávku adrenalinu a jdou přes mrtvoly...Ta dotyčná,co se připletla do manželství mně,je dodneška sama,bezdětná a pořád si jede svou dráhu = vztahy se ženatými muži.Zřejmě v dětství něco takového zažila = že otec odešel za někým jiným a možná se podvědomě mstí.Ale pokud sama nevystoupí z toho začarovaného kruhu,zůstane pak napořád sama...
Polituj ji,je to vlastně nešťastné stvoření,které si lebedí v ubližování druhým...
|
|
| muflon | 
|
(22.12.2009 13:49:18)
Tak ona to jenom vše nezavinila...byl u toho i tvůj manžel.Když si se rozhodla, že to s manželem zkusíš dát dohromady, tak se jí netrap.Zkus řešit sebe a jeho.Ne jí.Ty jí k životu nepotřebuješ. Potřebuješ jeho, rozhodla si se s ním zůstat z jakýhkoliv důvodů. Ona ti za tvé trápení nestojí!!! Vím, že to je těžký, nepátrej po ní, nezjištuj věci, tkeré si jen myslíš apod. Vyřeš to tak aby bylo dobře tobě.......Držím palce
|
|
| mima09 | 
|
(22.12.2009 13:50:36)
Fluo,
předně chci napsat, že je mi líto, co jsi musela prožít. A jsi moc statečná, že máš odvahu vše, co jste s manželem vybudovali, nezahodit. Moc doufám, že si to ten tvůj uvědomuje a že se poučil.
Tvoje otázka zněla, jestli jsme nějákou takovou nenáviděli. Ano, já ano. bojovala jsem s ní o svého tehdejšího partnera skoro rok, byla schopná mi v naší posteli nechat pod polštářem svoji noční košili a podobné chuťovky... Vyhrála ona.
Já pak pár let nemohla vidět ani jí podobnou slečnu, abych se nerozklepala, hrozný... Oni dva se vzali, mají dítě. Trvalo mi celkem tak 6 let než to přestalo bolet... Neumím poradit, jak na to, asi fakt léčí jen čas. ale potkat ji dnes na ulici, upřímně netuším, co by to se mnou udělalo. A to už mám svoji novou rodinu, jsem šťastná... Ale ona mi prostě sebrala tolik sil, že zůstala hluboká jizva...
|
| Terinka4444 | 
|
(22.12.2009 13:58:23)
Předem chci napsat, že je mi to líto, musí to být strašné, ale v první řadě si uvědomte, že tu bolest vám způsobil váš partner a né ta dotyčná, to je cizí člověk, ublížila zrada milovaného člověka, takže k vaší bolesti přispěl největší měrou váš protějšek, to je ten, kdo bezohledně ničil či zničil rodinu, takže zajít do manželské poradny nebo rodinné poradny.
|
| Hanka | •
|
(22.12.2009 19:02:05)
Ohledně toho "zradil tě tvůj partner, ne ona" to IMHO není tak jednoznačné. Ano, partner ublíží víc, protože on je ten, na kterého jsme se spolehly, kterému jsme věřily, kterého jsme milovaly... ale v přikázáních, té mezilidské části, je nejen "nesesmilníš", ale i "nepožádáš manželky bližního svého".
Čili partnerova zrada bolí daleko osobněji, ale usilování o člověka, o němž vím, že je ženatý/vdaná, je IMHO taky špatně a není to jen drobná chybička.
|
| Líza | 
|
(23.12.2009 5:14:39)
Hanko, naprostý souhlas.
|
|
|
|
|
| Elois | 
|
(22.12.2009 13:54:25)
Zažila... v podobném příběhu jsem to cítila velmi podobně... pamatuju jak manželův šéf kroutil hlavou a říkal co je to za ženskou a co je můj manžel za vola, že máme malé dítě...
přešlo mě to... ale až za dlouho, když jsem požádala o rozvod (mimochodem pro další manželovu nevěru čímž se mi potvrdilo tvrzení našich babiček "kdo to udělá jednou, udělá to i podruhé")
a manželův šéf??? rozvedl se kvůli té první paní, rozbil manželství se 3 dětmi po 16ti letech společného života... takže co dodat...
nemyslím ale, i přes tuto zkušenost, že by se ty slípky vyžívaly v ničení něčích životů.. jen bojují o své vlastní štěstí bez ohledů na druhé a nepoužívají moc rozum.. je jasné, že naši manželé nelezou do cizích postelí s tvrzením, že mají doma super manželky a je lepší tomu tupě věřit než být sama.. aspoň pro někoho..
|
|
| Maťa. | 
|
(22.12.2009 13:54:31)
Fluo, na Tvojom mieste by som podstúpila partnerskú psychoterapiu...Tvoja zášť voči nej je zdvojnásobená, pretože ju nenávidíš i za toho svojho...v prvom rade - ona je slobodná, jej to mohlo byť fuk - aj keď to znie tvrdo - ale Tvoj chlap je ženatý a má partnerku, ktorej v prvom rade ON UBLÍŽIL, že sa akosi neudržal...
Myslím, že si ani jemu v skutočnosti neodpustila a prejavuje sa to o to vačšou záští voči tej druhej.
Neuvažovala si zájsť s manželom do poradne? Myslím, že ak odpustíš - skutočne odpustíš - jemu, tak Ti ona bude ukradená. Jasné, že ju nebudeš musieť vidieť a tak - to je jasné, každá by tak reagovala - ale oprostíš sa od tých ubíjajúcich pocitov, že by si ju najradšej zabila...
|
| Elois |
|
(22.12.2009 14:01:40)
Jenže ona sice dokáže odpustit, ale nedokáže zapomenout.. a to je problém..
nenávist se musí otočit k milence pokud se zakladatelka rozhodla setrvat v manželství...
kdyby jsi milenku potkala tak s největší pravděpodobností neuděláš nic.. srdce ti bude bít až v hlavě rychlostí kterou nejde ani spočítat a pokud to půjde tak se bližšímu kontaktu nejspíš vyhneš...
horší jsou ty varianty kdy se z milenky stane nová manželka a macecha pro naše děti... pak je to teprve souboj!!! ale nenávist lze pak otočit na partnera neb je již bývalým...
|
| Maťa. |
|
(22.12.2009 14:04:12)
Určite máš v niečom pravdu, samozrejme by som aj ja mala srdce až neviem-kde v takej situácii, to je myslím prirodzené.
Ale jediná cesta, aby sa zbavila nenávisti, ktorá ubíja iba a len ju, je jedine tú druhú v rámci možností pustiť z hlavy - jo to nejde pustiť z hlavy, len som nenašla lepší výraz. Proste si zakázať myšlienky na ňu a keď prichádzajú, tak ich odháňať, nie sa im poddať...inak sa bude trápiť roky a premietne sa to i do vzťahu, ktorý teraz zachraňuje..
|
|
|
|
| Zufi. | 
|
(22.12.2009 13:56:25)
Moje kolegyně zažila totéž.Ještě teď si představuje ve své fantazii ,jak ji za živa trhá na kousky, vážně.Je to už 5 let.S manželem jsou spolu , tamta ho tenkrát svedla na podnikovém večírku, no uhnala ho, byl blbej, že se uhnat nechal.Viděla jsem ji na fotce , krásná to jo, asi jako Claudia S.
|
| Winky | •
|
(22.12.2009 14:19:23)
jj, taky mě napadlo něco na způsob woodoo - udělat si figurku, napsat na to její jméno, všechno jí (té figuce) říct pěkně od plic a pak ji (tu figurku) zdemolovat tak aby sis ulevila. Za tím udělat tlustou čáru a kdykoli na tebe přijdou nějaké takové choutky si říct "už jsem jí to spočítala" a myšlenky na ni zahnat a více si je nepřipouštět.
|
| Ananta | 
|
(22.12.2009 18:14:11)
Jenže tohle fakt funguje, ale průšvih je, že se ti to vrátí jako bumerang. Nečarovala bych. Tudy fakt cesta nevede.
|
| Pam-pela | 
|
(23.12.2009 11:39:49)
Tý jo, magie funguje, bacha na to!!!Moc před tím všechny varuju...nezahrávejte si s tím. Nejen že to vrátí, ale ještě mnohem silnější.
Ono se všechno vrací, a kdo udělá někoho nešťastnýho, stejnak si moc nepomůže, boží mlýny melou, někdy pomalu, někdy hooodně rychle.
Nejlepší rada je - ZAPOMENOUT.
Ale k tomu je dlouhá cesta
|
|
|
|
|
| Favo |
|
(22.12.2009 14:15:38)
Díky za vaše reakce. Co se týká mého manžela, tak samozřejmě že jsem se "zlobila a zlobím" (zvláštní slovo, které asi neodráží ty správné pocity, ale budiž)i na něho, protože na tom mají vinu OBA DVA, to je ji úplně jasné. ONA ale taky.... "okouzlit" dobře zajištěného, celkem dobře vypadajícího, a chytrého chlapa a dobrého společníka (navíc o 13 let staršího), který žije 12 let v manželství.... to zase za "určitých" okolností není zas tak těžký "úkol"... navíc já ji znám, ona zná mě, naše děti, dokonce u nás i byla (to jsem to samozřejmě nevěděla)a byla schopná se podívat mi s klidem do očí (pozvala se k nám sama)
Bohužel jemu odpustit nemůžu a neumím. Snažím se s tím naučit žít...je to jako bych žila s nějakou nemocí, které se do konce života nezbavím, ale prostě se musím s ní naučit žít (možná podivné přirovnání).
Co se týká psychoterapeuta, tak jsem o tom samozřejmě přemýšlela, ale nevím, pokud se s tím nějakým způsobem nevyrovnám sama, asi mi nezbyde nic jiného..........
|
| Maťa. |
|
(22.12.2009 14:20:44)
Fluo držím palce! Pretože to, čo prežívaš, je hrozne ťažké. A ad odpustenie, nezabudneš, ale odpustiť sa dá. Len to chce asi aj ten čas. A v rámci svojeho duševného zdravia, jak prídu tie nenávistné myšlienky na ňu, okamžite si povedz NEBUDEM NA TO MYSLIEŤ, ONA JE POD MOJU ÚROVEŇ A NESTOJÍ MI ZA TO, JE ÚBOHÁ a ja som niečo viac, než ona. A skús sa zamestnať niečím, nech to pustíš v tú chvíľu aspoň trošku z hlavy. Je to dosť i o stratenom sebavedomí (každej by toto sebavedomie nabúralo, taká skúsenosť). Musíš si to sebavedomie vybudovať znovu holka! 
|
|
| Annie01 | 
|
(22.12.2009 14:30:19)
Fluo - jak píšeš:
Bohužel jemu odpustit nemůžu a neumím. Snažím se s tím naučit žít...je to jako bych žila s nějakou nemocí, které se do konce života nezbavím, ale prostě se musím s ní naučit žít (možná podivné přirovnání).
To vůbec není divné přirovnání, z mého pohledu Ti dávám 100% za pravdu. Když Ti lékař oznámí, že máš nějakou zhoubnou chorobu, budeš nejdřív v šoku, pak psychicky spadneš na dno a potom se s tím budeš muset "učit žít".
Omlouvám se za tohle přirovnání všem, které něčím takovým procházejí - tzn. jsou těžce nemocné. Samozřejmě vím, že zdraví a problémy tohoto kalibru jsou zcela jiná životní kapitola. Berte to, prosím, opravdu jen jako přirovnání.
Z vlastní zkušenosti můžu říct, že se s "tím" dá žít a ne jen "přežívat", že člověk dokonce může být v životě šťastný, i když už to samozřejmě není "jako dřív". Ale nikde není psáno, že to v něčem nemůže být třeba i lepší.
Já mu dřív věřila, ta naprostá důvěra je pryč a vrátit se nemůže - ale na druhou stranu se musím spoléhat víc sama na sebe, naučilo mě to, že spokojená a šťastná musím být JÁ - bez ohledu na okolí. Něco v tom smyslu - "jaký si to uděláš, takový to máš".
|
|
| Terinka4444 |
|
(22.12.2009 14:32:48)
Fluo, mrzí mě to, teď jsou vánoce, tak se soustřeď na ně, na šťastné svátky. Nevysiluj se myšlením na ní, to ti jen bere sílu. A tu budeš potřebovat, pokud ti tvůj partner stojí za to, zkoušet to znovu. Bude to těžký, protože to nikdy neodpustíš, ale hlavně mu už nikdy neuvěříš,pořád, když někde bude, si budeš říkat, jestli ti zase někde nezahýbá, takže se ještě vysilovat nenávistí k nějaké šmajdě, které jsi úplně volná, to by tě taky mohlo dostat do dost hlubokých depresí. Zajdi k psychologovi, neodkládej to až jestli se s tím sama vyrovnáš, zbytečně se budeš trápit. Psycholog není všemocný a zvládnout to budeš muset sama, ale poradí a je milej.
|
| Annie01 |
|
(22.12.2009 14:42:23)
Hodně mi pomohlo říct si, že ono se jí to taky jednoho dne všechno vrátí. Pokud má existovat nějaká rovnováha a vše v životě by mělo být vyvážené - pak si to jednoho "vyžere".
Tohle jsem si v duchu opakovala a postupně mě přešly představy, jak jí pitvám za živa - a že bych si tenkrát s tím skalpelem dala hodně záležet
|
|
|
| Lenka** | 
|
(22.12.2009 14:43:51)
Fluo, řekla bych to takhle: ty pocity musíš zpracovat, sanmozřejmě to bude tvoje práce, ale psychoterapeut ti v tom může hodně pomoci. Racionálně víš všechno, jen emocionálně si nejde nařídit "nemyslet na to". POkud chceš manželství zachovat, jakože píšeš, že ano, tak bych fakt někam zašla, protože tu sílu potřebuješ na budování vztahu, ne na boj se sebou. A takhle tě to hrozně oslabuje, potažmo i vás oba. Drž se
|
|
| smajska | 
|
(22.12.2009 20:35:58)
Fluo jako bys psala o me, necim podobnym jse prosla pres leto a dodnes nejsem v poradku a kdyz pomyslim na slecnu, otvira se mi kudla v kapse. Navic pro me je nejhorsi ta ztracena duvera, manzelovi proste neverim, kdyz tvrdi, ze vztah ukoncil a ted treba ze musel na vecirek z prace... nejak to nejde, byt se snazim. doufam, ze to u vas dobre dopadne!
|
|
|
| Raduza | 
|
(22.12.2009 14:17:46)
Fluo, máš můj obdiv. Přeji ti ať vám to klape.
Poradit nedovedu. Znám to pouze z mého partnerského vztahu kdysi. Nakonec nezvítězila ani jedna z nás, protože ho už ani jedna nechtěla. Ale pamatuju si, že ještě několik potom co jsme se rozešli, tak když jsem ji viděla, neměla jsem dobrý pocit.
Já myslím, že člověk často nezapomene druhému ani nějakou obyčejnou křivdu, takže to bude asi dlouho trvat než to otupí.
|
|
| Liška s banem :) | 
|
(22.12.2009 14:19:25)
Fluo, nevěrný ti byl tvůj partner, nikoli ta žena. Ta k tobě žádné závazky neměla. Jestli jsi se rozhodla partnerovi odpustit a dát mu ještě šanci, tak je to fajn, ale tu ženu z toho vynechej. Akorát se tak ponižuješ a jí vlastně přidáváš na důležitosti a ceně. Aby to nakonec nedopadlo tak, že ji tvůj partner bude mít potřebu před tebou chránit. To bys asi nechtěla...
|
|
| Annie01 |
|
(22.12.2009 14:23:34)
Fluo - naprosto Ti rozumím. Dokonce to z popisu vypadá, že si naši manželé "vypůjčili" jednu a tu samou flundru.
Ta "naše" totiž byla v tomhle směru profík a když to řeknu na plná ústa, "vojela všechny ženatý chlapy v okruhu 15 kilometrů"
Podotýkám, že sama je vdaná.
Strašně dlouho jsem měla do putníku stejné myšlenky a pocity, jaké popisuješ. Do dneška, když vidím podobnou......, udělá se mi úplně špatně. A do dneška netuším, jak bych se chovala, kdybych ji měla potkat.
Odborníci radí se od takových myšlenek snažit oprostit, jak sama píšeš, ničím se tím ty sama.
Ber jako pozitivum, že spolu s manželem jste a snažíte se (oba) vztah znovu vybudovat. Nikdo po tobě nechce, abys odpustila jemu nebo jí  Ale člověk se s tím vším musí nějak sžít. U nás už je to víc než dva roky a přesto, myslím, není den, kdybych si nevzpoměla. Ale už mě to psychicky neničí, nepronásledují mě ty šílené myšlenky, už v duchu nemluvím s tou flundrou..... Jak tady někdo psal, pomohlo mi, že jsem fotku, na který byla nůžkama na manikúru rozstříhala na pidi kousky a pak spálila. Je to kravina - vím, ale někdy stačí málo
Kamarádka fotku milenky svého muže připíchla na terč v manželově pracovně a házela na ni šipky Pak mu tam takhle nechala.
Bude líp, uvidíš. Není to nic lehkýho, ale jestli chcete oba, zvládnete to.
|
|
| Líza |
|
(22.12.2009 14:46:11)
Fluo, ty teď alespoň máš co z těch trosek stavět. Ona na to, co dělá dojede, neboj se. Ale jak píšeš, nemá cenu plýtvat energií na to, abys ji nenáviděla. Říkám si, že až začneš mít pocit, že to stavění z trosek k něčemu je, že se to k dobrému obrací, nebudeš už mít tak sžíravé pocity.
(A myslím, že vzhledem k tomu, že jste se s tvým mužem rozhodli dát to zase dohromady, tak ta zášť, kterou vůči ní cítíš, nepatří jen jí, ale že je tam i naštvání, zklamání a zloba na manžela - jenže k němu si tyhle pocity dovolit nemůžeš, jinak by vaše snaha k ničemu nebyla, tak to holt míříš na ni...)
|
| Bára+3♀ |
|
(22.12.2009 14:50:27)
Tak jsem si nějak přečetla, co jste napsaly. Já pořád žiju v naivitě života, že mě se nic podobného stát nemůže... vím, nepotřebuju ponaučení, jen jsem se chtěla zeptat vás, co jste nevěru zažily a rozhodly se s manželem zůstat, co vás k tomu vedlo??? to není prosím rýpání, berte to jako otázku "nezkušené", která se třeba předpřipravuje... já jsem totiž zatím rozhodnutá pro to, že pokud něco takového nastane, tak rychle nohy na ramena a pryč od něj... proto se ptám na důvody, proč zůstat... DÍKY
|
| Favo |
|
(22.12.2009 15:44:22)
Jo Báro, to já jsem si říkala kdysi taky.... a taky jsem si říkala, že MĚ, NAM, se to nikdy stát nemůže, stává se to přece jiným.... jo, jenomže ona realita života je úplně jiná.
Proč jsem se rozhodla zůstat? Proč se snažím (musím říci že teď se nsažíme oba dva) znovu postavit na nohy naše manželství? Asi proto, že ON je mojí součástí, neumím si představit žít bez něj....to, co k němu cítím, je prostě a jednoduše asi opravdová láska... po tolika letech ne taková ta bláznivá z které ztrácíš hlavu a tak... po, v současné době téměř 17 letech manželství, je to o něčem jiném.... je to o tom, že on je prostě součástí mého života a já chci, aby jí byl i nadále, abychom spolu mohli prožívat strasti a radosti každodenního života, radovat se z úspěchů a vzájemně se podpořit, když se nám něco nedaří, plánovat, snít, radovat se,být oporou i našim dětem...... Dalším důvodem jsou také děti, i když musím přiznat, že mé rozhodnutí nestálo na tom, že :"přece děti musí mít tátu", tak proto spolu musíme zůstat.. pokud totiž rodiče nejsou šťastní spolu, tak nemohou být šťastné ani děti, a ty to vždy vycítí....Ale taky proto, že kdybych teď vzdala tenhle boj, tak bych si to možná mohla jednou v budoucnosti vyčítat.... a taky proto, jaký byl "postoj" mého manžela k tomu co udělal (bylo by to asi na dlouhé vyprávění), ale myslím, že si uvědomil, co udělal, jak mi ublížil, uvědomil si, co by ztratil, uvědomil si, co je pro něj důležité.... a ví, že je to pro mě těžké a těžké ještě bude.....Proto pro všechno chci zase ten zbořený dům stavět... teď nevím, co nám budoucnost přichystá, vím ale, že se snažit chci... je to opravdu těžké, protože ty "duchové" minulosti tu jsou a budou pořád, sebedůvěra ve mě samu je na bodu mrazu ... a navíc... ON se musí snažit taky... zklamal mou důvěru, kterou musí získat zpět a to bude pro něj taky těžké...
Snad se nám to podaří, pevně v to věřím, i když, jak jsem psala, je to opravdu moc moc těžké
|
|
|
| Budulínci | 
|
(22.12.2009 14:55:19)
Fluo,
je mi moc líto, co sis musela prožít... Asi bych zašla k odborníkovi..to nemyslím ve zlém. Je to hlavně pro Tvé dobro, určitě se Ti uleví.
Ale... v prvé řadě..já osobně bych se zlobila na manžela a né na tu "slečnu". Ona je svobodná a on ženatý a má děti..myslím, že právě ten chlap by měl dostat přes rypák... Mně přijde, že chlap rozbíjí rodinu ne ta druhá, když si s někým začne. Ale všude je zažité mladá svobodná uhání ženatého s dětma=ku.va. A co potom ten mužskej?
|
| Annie01 |
|
(22.12.2009 14:58:46)
Idiot, co nepřemýšlí hlavou
|
|
|
|
| Jana | •
|
(22.12.2009 14:51:38)
1. Doporučuji nějaké relaxační, meditační techniky s odpuštěním, přečíst si o tom nějakou knihu, o pozitivním myšlení, síle myšlenky apod. a autosugescí dosáhnout odpuštění. Přinese to úlevu. Z osobní zkušenosti vím, že žít s takovou záští nepřináší nic dobrého, člověk pak přitahuje negativní energie, ať v podobě událostí, nemocí apod..
Když si člověk takhle večer zamedituje u hudby, uvolní se, v duchu odpustí jmenovitě všem lidem, kteří ho v životě naštvali a dále poprosí za odpuštění lidi, kterým mohl ublížit, krásně se pročistí. S některými odpustěními je to ale na více večerů.
2. Ono i na tu dotyčnou osobu jednou dojde, věřte mi, vrátí se jí to.
Hodně štěstí
|
| Maryl | 
|
(22.12.2009 15:14:02)
Jani,napsala jsi to krásně.Jestli tu ještě jsi a nevadilo by ti poradit mi,jak odpustit osobě,která mi hodně ublížila,týká se to něčeho trošku jiného než u autorky,je to bohužel osoba,se kterou nejde dost dobře se nestýkat a každé setkání s ní mě ubíjí,nemám ji ráda,bolí mě to,ale žije se s tím špatně,mám pocit,že jí odpustit nemůžu,ale kvůli sobě bych měla.Píšu jak hotentot.V každém případě děkuji
|
| Jana | •
|
(23.12.2009 8:08:51)
Orietto bohužel zaručený návod nemám, neb se v tom občas také plácám, není to spojené s nevěrou, ale v životě mám lidi, jsou to ženy, které mi něčím ublížily, při setkání s nimi nebo jen myšlence na ně, mi to strašně ubírá energii a ničí. Nepomáhá si říct, že jsou mi ukradené.
Pomáhá mi, když si pustím relaxační hudbu, (mám mluvené CD s meditací do hladiny Alfa, ale i nějaká příjemná pomalá hudba stačí), jde o postupné uvolnění částí těla až do naprostého uvolnění celého těla (není to těžké), v takovém stavu je jednodušší člověku odpustit, poslat mu lásku ať udělal cokoliv (člověk to dělá pro sebe), udělat kolem sebe ochranou bublinu, přes kterou prochází jen to dobré a pozitivní, špatné a negativní bublina odráží, cítí se v ní bezpečně, příjemně, je dobré použít co nejvíc fantazie, prožít si ty pocity.
Dalo by se určitě něco najít na internetu. Něco je v knížkách Moc podvědomí od Murphyho nebo Miluj svůj život.
|
| Annie01 |
|
(23.12.2009 8:16:57)
Jano, mně někdo doporučoval knihu "Když to bolí, není to láska" a "Milovat z celého srdce - jak vyléčit zármutek" od Chucka Spezzana.
Ale ještě jsem se k nim nedostala.
|
|
|
|
| Elena | •
|
(22.12.2009 15:19:23)
Zažila jsem kdysi něco velice podobného. Dotyčnou jsem nenáviděla až za hrob a neustále přemýšlela o pomstě. Došlo to tak daleko, že kdyby mi dal někdo kontakt na nějakého nájemného vraha, nechala bych ji tenkrát odprásknout (a dneska pravděpodobně seděla v base). Zpětně nechápu, jak jsem takhle mohla přemýšlet, je to prostě hrůza. Na cestě k psychickému uzdravení mi pomohly dvě věci - jednak manžel se opravdu snažil to mezi námi urovnat a dával mi neustále najevo, že přes to všechno mě má rád a chce se mnou být. Druhá věc - v té době k nám do práce nastoupila nová kolegyně a vybrala si mne paradoxně za svoji důvěrnici. Její život se totiž skládal ze samých ženatých chlapů. Nejdřív mi z ní bylo zle, pak jsem postupně pochopila, že přes to, že "krade" druhým manžely to není žádná semetrika, je to ženská, která je v podstatě nešťastná, není schopná navázat normální vztah a chlapi jí chtějí jen na sex. Proto ti samí ženáči, svobodný o ni ani nezavadil pohledem. Takže bych ti doporučila, aby jsi tu ženu taky tak brala. Je to v podstatě chudera, kterou nikdo nechce, proto se musí nabízet ženatým, kteří si chtějí užít. Manžel zůstal s tebou, vyhrála jsi ty. Ona v pohodě určitě nebude, to si piš - určitě tím trpí možná víc než ty a nic na tom nemění, že má už někoho jiného. Kdesi jsem taky četla, že pokud se příliš soustředíme na bývalku svého partnera (je jedno jestli milenku nebo partnerku), tak podvědomě souhlasíme s tím, že náš vztah nemá žádnou budoucnost. Takže se snaž na vašem manželství pracovat. Někdo tu doporučoval psychologa a meditace, myslím, že oboje je dobrá volba. Já bych ti doporučila i rodinné konstelace. Hodně štěstí.
|
|
|
| changaj | 
|
(22.12.2009 15:29:35)
Fluo, myslím, že při tom všem je strašně dobře, že si to dokážeš takhle otevřeně přiznat a chceš s tím něco dělat...to už máš docela velkou část za sebou. Možná by Ti pomohla nějaká terapie, určitě mě napadá i homeopatikum Acidum nitricum. Třeba by Ti to aspoň částečně pomohlo ty pocity rozpustit. Držím Ti palce
|
|
| Jana, Terezka 5/03, Miška 1/06 | 
|
(22.12.2009 16:08:51)
Fluo, vlastní zkušenost z doby, kdy už jsem vdaná a mám dvě děti nemám, z dřívějška jo, ale to zase až o tak moc nešlo, takže tvé pocity si přesně představit neumím, ale musí to být nářez ...
Jen jsem chtěla říct, že manžel si už vybral ... TEBE ... nejspíš ví proč ... jsi prostě LEPŠÍ!!!!!!!!!!! Vyhrála jsi nad tou chudinkou ... a není to nejspíš pravidlo, co takhle čtu tady v diskuzích ... takže, ne se trápit, je čas slavit
|
|
| j a tři | •
|
(22.12.2009 16:17:00)
ahoj-tak přemýšlím, jestli ty naše chlapy nepotkala jedna a ta samá coura...Já to zažila před 4 lety a dodnes z toho nejsem venku.Potkat jí, tak jí vyškrábu oči.U nás to bylo o to horší, že se do toho tahaly děti-chudák vdovička se dvěma dětma...a manžel?grrrrr.Dodnes jsem to nepřekonala, časem se vše zklidnilo, máme dokonce i další(neplánované!!!)dítě, ale nenávist, bolestná nenávist je ve mně pořád.bolí to, když se to člověk dozví, sebevědomí rázem na nule(kor když ona je hubenina a já buclík!)sex s ním je pro mě složitej ještě dneska...A hlavně největší prča je to, že je to jeho kolegyně z práce.Takže když se pořádaj firemní akce, tak já tam nejdu a ona, pizda, si chodí s hlavou zdviženou.A já i po tolika letech kanálama.Fakt paradox.Nenávidím jí a větší část viny dávám jen a jen jí, chlap přemýšlí přirozením, není problém ho okouzlit, ale máma od dětí, která zničí jinou rodinu!!!!Fakt svině největší!
|
|
| Balbína | 
|
(22.12.2009 17:14:51)
vyléčí to čas, určitě.
tvé pocity chápu. Nedus to v sobě. Máš kamarádku, sestru, někoho, komu se můžeš čas od času vyplakat, vynadávat, kout plány na pomstu, která se neuskuteční? Vynadávej se, počastuj jí nejhoršíma slovama. A čas to vyléčí. A říkej sí, život jí to vrátí, určitě. A věř tomu !!!!!! Třeba, že z ní jednou bude hnusná, vyžilá, seschlá kur*a, která zůstane sama 
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(22.12.2009 17:22:53)
Co s tím? Přestat se chovat jako malý dítě, kterýmu někdo osahával hračku.
Manžel není tvůj majetek a ta dotyčná ho nejspíš neznásilnila, že.
Ona tobě na radnici neslibovala NIC. Ani děti s tebou nemá. Pro tebe je snazší nenávidět ji, ale pes je zakopaný spíš ve tvém manželovi. Protože on k tobě a rodině má nějaký závazek, na rozdíl od milenky.
Navíc jak vidno, manžel zůstal pěkně doma u rodinného krbu, milenka šla od válu, tak o co jde? Podle mne máš problém s vlastní sebedůvěrou, protože se cítíš být ohrožena nějakou ženskou, kterou ani neznáš a která si dovolila souložit s tvým manželem. Radila bych zajít k psychologovi.
|
| Favo |
|
(22.12.2009 17:45:00)
Souhlasím s tebou, že mám problém s vlastní sebedůvěrou... jo to teda mám a můžu ti říct, že po tom, čím jsem si prošla, je sakra těžký ji znovu získat...
Ale vůbec se necítím, jak píšeš ohrožena... tady nejde přece o nějaké ohrožení (pokud bych to tak brala tak potencionální ohrožení je na každém rohu, že?).. nějakou ženskou, kterou ani neznám (ženskou znám, ona zná mě, naše děti - byla to "kamarádka", víš?)...
A že si dovolila souložit s mým manželem? Jednak to nebyl jeden úlet, ale systematický cílený boření mýho vztahu (jasně, že za úžasného přispění mého manžela).... asi jsem z jinýho světa, ale přece existujou hranice, za který prostě není možný jít.... prostě proto, že se to nedělá...prostě proto, že jsou tu určitý morální pravidla....prostě proto, že nemůžu ubližovat jinýmu, protože mě se to zrovna líbí... mě šlo hlavně o to tohle(samozřejmě že všechno je komplexnější, ale můj příspěvek se týkal opravdu tohohle specifickýho aspektu celýho problému)...
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(22.12.2009 20:09:48)
fluo,
jenže jak vidno, to systematický boření vztahu jí jaksi nevyšlo, když váš vztah nezbořila.
Zcela na rovinu - většina chlapů, ať jsou ženatý nebo nejsou neřekne "ne" na jednoznačnou nabídku k sexu se ženou, která se jim líbí (a když v sobě mají pár panáků, ani se jim moc líbit nemusí).
Něco jiného je mít s jinou ženou vztah. Ovšem... pokud je původní manželství hezký a v podstatě v pohodě, po pár měsících okouzlení vezme normální chlap zpátečku, protože mu to nestojí za případné problémy (rozvod, tahání se o majetek, o děti, scény apod., když ve finále by se dostal do úplně stejného vztahu jako měl s manželkou, tzn. do stereotypu). "Rozbít" vztah lze pouze tehdy, pokud buďto v pohodě není nebo je chlap totální tukan. To je moc pěkný Bosorčin terminus technicus, přijde mi mimořádně výstižný.
Takže, jinými slovy - manžel zůstal s tebou, což asi znamená, že váš vztah až tak v nepořádku nebyl a on si ho úletem jen osvěžil. Dovedu pochopit, že tě zklamání v kamarádce mrzí, ale nenávistí k ní zatěžuješ pouze sebe a ubližuješ jen a jen sobě.
|
| vera.zde | 
|
(22.12.2009 21:05:36)
Monty: problém většiny chlapů je, že si nechtějí přiznat chybu a nechtějí řešit a průser je chlap , který nechce ubližovat a když už do toho bahna spadne, tak místo aby začal řešit to , že uvízl v bahně a v klidu se z něj snažil dostat, tak sebou zoufale mrská a stahuje všechny kolem sebe dolů.
|
|
| destenka + 01/09 + 01/11 | 
|
(22.12.2009 22:06:41)
Souhlas. Ale teda nevím, jestli bych to tak brala, i kdyby se mi to stalo...
|
|
| Favo |
|
(23.12.2009 9:34:17)
Bohužel se jí to podařilo. Když se totiž manžel rozhodl od nás odejít, ona už ho nechtěla, protože byla zamilovaná do toho druhého ženáče.... to jsem se samozřejmě dozvěděla až po čase.... takže tak... kdybych tady měla napsat všechno, co se přihodilo a co jsem musela skousnout, tak byste mě měli asi za dost velkou blbku a naivku a asi by nikdo nepochopil, proč jsem zůstala a začínám znovu... ale to je asi život
|
|
|
| vera.zde |
|
(22.12.2009 20:52:17)
Fluo, znám ten pocit, chápu tě. Ale věř, že se to časem obrousí, jak psala Aniie....najít si nějaký rituál, když tě to přepadne. Já se z toho snažila vypsat, prostě jsem psala, co mě trápí na co myslím a dokonce jsem to dala manželovi přečíst. Taky jsem uzavřeli s manželem určitou dohodu a stanovili určitá pravidla ....a taky jsme to sepsali.Požádal mě o odpuštění, kdyby byl na mě hnusný a začal mě obviňovat, tak není co řešit, ale je fakt jak si psala Fluo...vyhodit člověka, kterýho znám šestnáct let, mám s ním děti, společné známé, kamarády, zážitky a vzpomínky a nakonec i ten společně vybudovaný majetek(a fakt tu chalupu na který jsme se společně nadřeli a nasmáli, mám ráda, mám tam vzpomínky a pohřbený dvě kočky, psa a pár hlodavců).....a žilo se mi s ním těch X let hezky, je těžký. A ani to nejde popsat pár slovy.
Monty: to co jsi napsala je sice pravda, ale ta nemění nic na tom, že tu ženskou nesnášíme....ona šla do vztahu a věděla na čem je...začala si s chlápkem, který má ženu a děti a hodlala si ho urvat pro sebe ....co nejvíc to půjde a manželka a děti nic nevědí a netuší a tím pádem nemají možnost řešit. Jasně, že za to může i ten chlap, ale s ním mám právě nějaký intimní vztah, budu se na něj zlobit, vztekat se, ale jí prostě budu nenávidět...já už po několika letech přešla do polohy litovat. Jo a ještě největší hnus mi přijde, když se tváří jako kamarádka největší, usměvavá, chápavá. Já tu naši neznala osobně, ale vetřela se mi do mého osobního života jiným způsobem, který dodnes nechápu, nechápu její jednání...takový ten ušlechtilý způsob, vždyť já tvé ženě a dětem pomáhám a já ji za to byla vděčná(dokud jsem neprohlédla).....
|
| Annie01 |
|
(22.12.2009 21:01:18)
Docela by mě zajímalo, kolik z nás píše o stejné osobě....bylo by přinejmenším zajímavé, shodnout se, že naší "jistotou" otřásla stejná lovkyně skalpů.
V našem případě to byla profesionálka na slovo vzatá.
Já věděla minimálně o dvou, časem o třech manželstvích, do kterejch stihla zabrousit během roku a půl.
a normálně se chlubila tím, že to dělá cíleně
|
| vera.zde |
|
(22.12.2009 21:38:59)
Annie, takových po světě chodí,já osobně znám jednu takovou a mám ji dodnes ráda na pokec u kafíčka, vínka, ale mám pud sebezáchovy a s mým manželem jí neseznamuji. Ona mi tvrdila, že když chceš, máš co nabídnout a máš dar poznat po čem jeden touží, tak stačí jenom nahodit tu správnou návnadu...čekat a nevzdat se. Já jí oponovala a ona mi názorně předvedla své přednosti...nához a úlovek. Je to úspěšná holčina ve své profesi, je vtipná, je krásná, je samostatná a společenská, ...prostě kdybych byla na ženský... tak by nemusela nahazovat...já bych jí na ten háček skočila dobrovolně a nechala se dobrovolně s úsměvem na tváři ugrilovat. Ona sama tvrdí, že se měla narodit jako chlap, protože jí baví to co se u chlapů toleruje,ale u ženský nee. Ale tvrdila, že by nikdy nešla do chlapa její kamarádky, kolegyně apod.....no domů si ji stejně nepozvu.
|
| Annie01 |
|
(22.12.2009 22:47:52)
Vero - bohužel vím, že ne vždy musí být...
úspěšná své profesi, vtipná, krásná, samostatná a společenská, ...
Narazila jsem na takovou, co dojímala chlapy příběhy o svém nešťastném dětství a dospívání, její smysl pro humor odpovídal asi tak IQ 75,byla malá, tlustá, rozkydlá, ufňukaná, ale uměla to s chlapama - fuj chce se mi , jen si na to vzpomenu.
Nechápala jsem, že můj muž TOHLE všechno nevidí. Neviděl. Dnes to vím, prostě mu nefungovala hlava. Věřím, že dneska by si o ni kolo neopřel, že si dost možná říká, že byl asi tak 58. v pořadí a jím to zdaleka nekončilo. Ale přesto dal všanc dlouholetý vztah, rodinu s dětmi - prostě všechno. Psychiatr mi tenkrát říkal, že jak se v těle zblázní chemie, člověk vůbec nejedná jako svéprávný a že trvá ještě řadu měsíců "po té", než se organismus srovná - což jsou prostě ty dozvuky, kterejma se tak špatně prokousává.
Jen si myslím, že chlap se tím prostě nějak prohryže a šlus - jenže manželka tu podpásovku vnímá pořád. Je to jako jizva, která se sice zahojí, nebolí a v podstatě nepřekáží, ale přesto tam je.
|
| vera.zde |
|
(22.12.2009 23:15:17)
Annie, jasně že jsou i takové, prostě jenom jiné než ty doma a to je tak přitažlivé. Písni mi do e-mailu, pořešíme detaily. Já se moc nechci rozepisovat na veřejné diskusi. To platí i pro ostatní zde.
Všem přeju hlavně klidné, šťastné a veselé svátky, a to zdravíčko.
|
| Annie01 |
|
(23.12.2009 8:14:33)
Vero, představ si, že na dnešek se mi o NÍ zdálo. Nějakou shodou událostí se ocitla u nás doma, zase jsem měla žaludek, jak kdyby mi tam projel bagr, ale kupodivu jsem se neprobudila s tím, že ji mám naporcovanou v mrazáku.
Ale sen teda žádnej zázrak. Písnu přes den mail, jo?
|
| Favo |
|
(23.12.2009 9:36:29)
Jo, sny o NÍ taky znám...... hrůza, děs, běs.... a pak z toho nemůžu spát..
|
| Annie01 |
|
(23.12.2009 9:41:51)
Fluo - ale jestli prokoukl její promiskuitní sklony, tak už snad taky vystřízlivěl, ne?? Není moc relativně normálních chlapů, který by měli zájem o dlouhodobý vztah s nějakou "voš...ám-každýho-kdo-mi-přijde-pod-ruku"
Uklidňuj se představou, že taková jednou skončí sama, se třema harantama (nejlíp každý z jiným), nadváhou a dluhama, protože její poslední kunčoft si nabrnkne o patnáct let mladší vydání ze stejné edice.
|
|
|
|
|
|
|
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(22.12.2009 21:50:26)
vero,
upřímně řečeno, urvat si pro sebe chlápka s dětma ve smyslu "rozvedu ho, aby byl jen můj" je docela zoufalej postoj a spíš by mi dané osoby bylo líto.
Ona totiž naprosto netuší, co by ji čekalo, kdyby nakonec přece jen dosáhla svého. Báječný milenec, který si odskakuje od manželky a dětí totiž přestane být tak báječný, když bude nasáčkovaný doma, bude si co víkend brát domů děti, které ji jako "tu zlou, co jim ukradla tátu" budou nenávidět, on se jim bude snažit svou nepřítomnost vynahradit rozmazlováním, které bude něco stát a jí to nebude příjemné a nedej Bože, kdyby si časem pořídili společné dítě. O tom si tady na Rodině můžeš číst hodiny a hodiny...
Když měl můj ex milenku, tak jsem jí zcela na rovinu řekla, že nebudu stát v cestě jejich lásce a s klidným srdcem jí ho přenechám. Zrovna byl na psychiatrii (také dílem kvůli ní, protože vysadil prášky, aby byl "jura") a v celkem hnusném stavu. Jak holka vzala zpátečku bylo opravdu ukázkové.
|
| vera.zde |
|
(22.12.2009 22:14:33)
Monty: číst si o tom můžeš, ale stejně si většina řekne ....to mně se stát nemůže....protože....si dosaď cokoliv.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(22.12.2009 22:41:34)
Protože jsou naivní. Zní to líp než "pitomí". Ale na druhé straně, každý je někdy za pitomce, liší se jen typ pohádek, kterým jsme ochotní věřit.
|
|
|
| vera.zde |
|
(22.12.2009 22:46:26)
Monty: já taky tenkrát (při řešení nevěry) řekla manželovi, že je to jeho rozhodnutí a pokud chce odejít, tak chci "přátelský" rozvod, bez zbytečných půtek. A opravdu bych radši ustoupila, než se zbytečně zatěžovala děti a sebe(protože vím, že bych se dokázala o sebe a děti postarat a mám oporu v moji rodině)...a taky jsem na vlastní kůži zažila, když je to pakárna pro všechny. Ono i tak je to dost záhul na psycho. Mám štěstí v neštěstí, že můj manžel není sebestředný pako a dokáže uznat chybu...nejsem z těch co by mu to hned zbaštila....uvidím
|
|
|
|
|
|
.. Ale upřímně - nemůžeš čekat v životě jen samá hezká překvápka. Občas se dějí člověku věci, že si musí nutně klást otázku "proč?" Je zvláštní, když se Ti stane něco nečekaný, ale hezký, že si tu otázku (proč právě já?) nekladeš 
Jo, je pravda, že k nikomu jinému na světě nemám tak negativní postoj, ale tak to je.. vím, že je nešťastná, ale s tím musela počítat.. ale věř mi, fakt nemusíš nikomu odpouštět.. 
V její náručí
Adventní víkendČeský Krumlov 
Valašská výstava betlémůZlín 
Vánoční koncert Chorea BohemicaPraha 3 
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Adventní víkend
Valašská výstava betlémů
Vánoční koncert Chorea Bohemica
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)