| Hanka36 | 
 |
(28.8.2009 17:54:01)
Ahoj, mám taky asi nějaký problém ale ráda bych slyšela názor i jiných.
Jsem poslední dva měsíce jak furie - když jde všechno dobře a děti poslouchají, tak je to pohoda, ale oni mě často hned po ránu "dostanou" tím, že udělají neskutečný binec při jídle, nechtějí se obléknout, nechtějí nic poslechnout a pak hned bouchám jako starý hrnec. Jsem na děti vzteklá, křičím, dneska jsem se mě syn docela bál .... Je mi ze sebe nanic, když se zklidním tak to obrečím, ale stejně se nechám při další příležitosti zase vytočit. Nebiju je ikdyž jim tím bohužel vyhrožuju  .
Ale jinak problémy že by mě bolelo od nervů břicho, nemohla jsem jíst nebo nespala to nemám, cítím se fyzicky dobře. Jsem pravda taková smutnější, protože nemám žádné opradové přátele, ale to už nemám dávno, ale takže "běsním" až poslední cca 2 měsíce. Manžel mě posílá k doktorovi ... ale já nechci. Je můj "stav" už na doktora a léky? Mě se do léků nechce, možná poradíte nějaké bylinky nebo nějakou takovou pomoc. Pořád doufám, že to přejde ale nedaří se. Dříve jsem bývala takhle protivná jen pár dní přes MS a teď se mi zdá že mám premenstruační syndrom skoro pořád 
Moc děkuju všem za radu a prosím rýpali ať nepřispívají.
|
| elko | 
|
(28.8.2009 18:12:08)
Hani a jak máš staré děti?Pomáhá ti doma manžel,děti pokuď jsou starší nebo jsi na vše sama?Může to býk i k únavě tento stav.
|
|
| Beremi | 
|
(28.8.2009 18:13:30)
Hanko, jak dlouho jsi s detmi doma? Neceka te nastup do prace? Neprobehla nebo nechysta se nejaka vyraznejsi zmena ve tvem zivote? Funguje manzel? Pochopila jsem, ze ti chybi pratele. Mozna je to i pocit, ze by sis s nekym potrebovala obcas popovidat o beznych vecech, odreagovat se od deti, zkratka vypnout. Rada najit si kamaradku a nekam si obcas vyrazit se lehko rekne, ale hure udela.
Ja mam taky obcas pocit, ze na sve dite jecim jak sirena kvuli malickostem. Kdyz je tech malickosti nekolik za sebou, staci mi malo a vybouchnu pteba kvuli rozlitemu piti. Posledni dobou se to lepsi. Domluvili jsme se s manzelem, ze kdyz budu mit tu hranici vybuchu blizko, prijdu ho obejmout a necham ho problem vyresit, uklidit katastrofu, dokoncit cinnost,... Docela to pomaha. Jo, a taky si rict, jestli je to tak dulezite, abych si tim nicila zivot. Odejdu do vedlejsi mistnosti a kdyz se vratim, problem se mi uz tak zavaznym nezda.
|
|
| berusa | 
|
(28.8.2009 18:13:51)
a nepomohlo by treba vyrazit nekam na vikend? treba nejaky wellness pobyt nebo poslat deti na vikend k babicce....
jit se odreagovat na nejake cviceni...
|
|
| Zajdulka | 
|
(28.8.2009 18:21:06)
Já mám tenhle stav, pokud jsem dlouho s dětmi, nemůžu si od nich odpočinout, mám hodně práce...prostě přepracování. Obvykle mi pomůže aspoň odpoledne o samotě. Tak to navrhni manželovi, prostě si od nich potřebuješ odpočinout. 
|
| Verča a Katka+Toník+Majda | 
|
(28.8.2009 18:23:59)
Já taky vybuchuju docela často, nejlepší je, že ráno jsem na dětimilá a dusím to vše v sobě do večera, kdy přijde manžel a pak při nějaké blbosti vybouchnu. jENŽE on s nima celý den není jako já. Ale fakt mi pomohlo, když jsem si vyhradila jeden večer pro sebe a prostě odjedu anení přes to vlak, manžel musí hlídat a já přijdu na jiné myšlenky.
|
|
| fisperanda | 
|
(28.8.2009 19:02:32)
Z vlastní zkušenosti musím říct, že stačí vypnout. Né každýmu se podaří někam odjet nebo se "zbavit" rodiny. Měla jsem to podobně, už jsem fakt nemohla, celá jsem byla na nervy a z toho zoufalství jsem nesnášela všechny kolem, pak jsem měla výčitky, že nemám dcerku dost ráda, když jí mám plný zuby a tak dál... no začarovanej kruh. Manžel vzal dcerku, odjel s ní na chatu a já jsem zůstala týden sama doma. No pááni, jako bych se znovu narodila :) Lepší jak nějaký prášky, milijonkrát :)
Pokud nemáš kamarádky, zkus si je najít. Udělej si pro sebe čas.
|
| Hanka36 |
|
(28.8.2009 19:53:32)
To zní kouzelně, to by mi určitě pomohlo, ale to u nás nejde, abych byla týden někde bez dětí. Zatím ještě ne, jsou malý na to aby je babi vzala oba na dovolenou ...
|
|
|
|
| Veronika | •
|
(28.8.2009 18:22:37)
Ahoj Hanko, můžu doporučit meduňku. Bohužel působí krátkodobě.
|
|
| Sharien | 
|
(28.8.2009 18:33:23)
Na doktora to neni  Je to na odpocinek, posezeni s kamaradkou (coz teda asi bude problem), maximalne popovidani s psychologem, ktery to s tebou probere a treba k necemu spolecne dojdete 
|
| Epepe | 
|
(28.8.2009 20:00:35)
Myslím, že to na doktora je! Změna nálady nebo dokonce změna osobnosti může značit řadu závažných (i fyzických nemocí). Myslím, že nikdo nevidíme zakladatelce do domácnosti, zatímco manžel ano. Pokud má manžel pochybnosti o jejím zdravotním stavu, zřejmě k tomu má nějaké důvody.
Hanko, co si na začátek zkusit někdy, až bude klid a pohoda, popovídat s manželem, proč tě posílá k doktorovi, jak to vidí on? A pokud máš další blízké dospělé osoby, tak provést to samé s nimi?
|
|
|
| Lenka** | 
|
(28.8.2009 18:35:53)
A nejsi ty takhle náhodou vyčerpaná? Jedna věc je, co s tím chceš a budeš dělat ty sama, druhá, jak ti pomůže okolí, tj. ti nejbližší /manžel/. Poslat tě k doktorovi je možné, ale tím by jeho pomoc končit nemusela -nebo ano? Jak to vidíš ty? Má ti někdo pomáhat a nebo to zvládneš sama? Kdybys někam chtěla jít, tak spíše bych řekla k psychologovi, abys to mohla s někým probrat a hledat východisko.
|
|
| Jaana2 |
|
(28.8.2009 18:40:28)
Hani nemáš problémy s financema v domácnosti? Nejsi v permanentním stresu z toho, že neutáhnete rodinu?
|
|
| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 | 
|
(28.8.2009 18:41:58)
Pokud to jde, vyraz nekam na tyden pryc - bez deti, bez manzela.
Myslim, ze na dr nejsi  .... jen proste potrebujes poradnou pauzu od toho nekonciho kolotoce.
|
| Martina-S | 
|
(28.8.2009 21:02:33)
Já si myslím, že to hlavně potřebuješ někomu povykládat a tím mluvením si to v hlavě srovnat. Pokud se nemůžeš svěřit nějaké blízké kamarádce, tak to na doktora je. Takový psycholog, který tě vyslechne, nikomu nepomluví a ještě v rámci možností pomůže, to je k nezaplacení.
|
|
|
| ČertaKáča | 
|
(28.8.2009 19:42:32)
Ahojky já mám ten samý problém jsem doma s děckama a žádná kamarádka, manžel zaneprázdněný. Občas jsem protivná sama sobě a také nevím co s tím.Bydlíme na vsi takže šance na kamarádku je nulová
|
|
| Hanka36 |
|
(28.8.2009 19:51:44)
holky dík za rady.
Já právě mám docela pomoc rodiny - manžel pomáhá s dětma ikdyž aby je vzal denně ven odpoledne když přijde z práce to ne (jezdí domů taky dost unavený), babička funguje - hlídá tak 2x týdne odpoledne a někdy jen jednoho.
Starší kluk je dost nemocný, pořád lítáme po doktorech, kluci mají 3 a 1,5r a dost se doma mydlí ...
Asi máte pravdu, že jsem unavená, máme doma dost binec a nedaří se mi to zvládnout jak bych chtěla (nemyslím špinavo ale přeplnost věcma).
A nějaké ty finanční potíže máme taky ikdyž ne aktuálně spíše výhledově. Budeme muset začít šetřit.
Odjet sama na 2-3 dny bych moc chtěla- to je bezva nápad ale když nemám s kým nevím, zda je to nejlepší nápad (abych nebyla z toho ještě víc rozhozená kdybych jela sama). Dříve jsem chodila 2x týdně cvičit, ale přes léto jsem tomu moc nedala ... Asi to už potřebuju moc a moc.
a moc vám děkuju za povzbuzení, máte dobré nápady a taky postřehy čím to může být. Dík 
|
| Winky | •
|
(28.8.2009 21:28:22)
já jsem z mých dvou 4r a 1r taky byla pěkně napružená. Manžel mě podržel v tom smyslu že si vzal dovolenou, zůstal doma s dětmi a já jela na dovču jinam, bez nich, chvíli se starat jen sama o sebe. Bála jsem se že mi to ani tak moc nepomůže, že až se zas vrátím bude to stejné, no zatím se cítím stále odpočatá a víc nad věcí než předtím.
S tím doktorem - ono je to na dvě strany. Třeba ti lítá tlak, nebo ti z krve zjistí nedostatek nějakého stopového prvku - to není nic proti ničemu jíst víc železa nebo tak něco. Navíc často okolí právě "bere" to že máš nějaký jev k léčení a snaží se více pomoci, ale "neberou" únavu a vyčerpanost, to je podle nich "špatná organizace" nebo "flákání".....
|
|
| ChristianaC |
|
(28.8.2009 21:38:36)
Mám to podobně (včetně toho cvičení), takže radu nemám. Někdy je dobře, jindy zaječím tak, že se sama leknu. Ta starší, když ji něco naštve, tak vřískne přesně stejně. To je mi hodně líto, že jsem tak uječená. Drž se.
|
|
|
| Líza | 
|
(28.8.2009 20:41:48)
Léky bych to neřešila, ale snažila bych se zjistit, například s pomocí psychologa, co že se to se mnou děje. Tyhle stavy obvykle mívají příčinu, na co střílet po nich lékama, když příčina může být odstranitelná, akorát ji nevidíš.
|
| anna+++++ | 
|
(28.8.2009 22:18:13)
A v sexu ti to klape? Jestli ne - najdi si milence a uvidíš jak bude vše OK - jóoooooooo žít bez orgasmu si nedokážu představit
|
| 10.5Libik12 | 
|
(30.8.2009 0:52:32)
Leo, rada jak svi%na.
jenom jestli víš, co je orgasmus
|
|
|
|
| Leontýnka | •
|
(28.8.2009 22:34:36)
Hanko, to co píšeš je jako bych to psala já. Děti mám tři 6,4,2 a po jídle je to kolem stolu katastrofa. Mnohokrát denně to musím namokro stírat a za těch 6 let co jsem doma už toho mám pokrk. Když jsme neměli děti tak se mohlo u nás "jíst" z podlahy a naklizeno bylo pořád, protože jsme byli v práci a nebyl nikdo kdo by dělal binec. Co děti máme tak je u nás takovej binec, že je mi z toho špatně. Je to velmi nespravedlivé, uklízím průběžně po chvilkách celý den a nejvíc až jdou děti spát. Bohužel si poklizena moc neužiju, protože už ráno zase začíná být rozhoz.
I my máme doma moc věcí a dost pomáhá ty nepotřebné dát pryč.
Držím Ti pěsti ať se Ti podaří nad všechno povznést a nenervuješ se.
|
| zaba + 3 | 
|
(29.8.2009 6:22:07)
Hanko, potřebuješ si odpočinout, aspoň na jeden den vypadnout, zkus si najít nějakou aktivitu, která tě bude bavit, já jsem teď začala chodit jednou týdně na meditace a vždy mě to neskutečně nabije, potom mě nerozhodí nic a nikdo, nejlepší na tom je, že mi dobrá nálada zůstane několik dní
|
|
|
| Foxy | 
|
(29.8.2009 7:59:53)
Hanko, já přidám něco z jiného soudku - pokud máš děti tak rychle za sebou, je to neskutečně náročné (pokud to nejsou takové ty klidné hodňoučké dětičky):-(. Ale věř, že velké zlepšení přijde už brzy!!! Já mám kluka a holku o 18 měsíců a 2 roky jsem "ryla držkou v zemi" a Tvoje řádky...jako bych je nasala sama. Všichni mi říkali, vydrž rok (od narození dcery) a pak už budeš jen těžit. Ve skutečnosti to trvalo 2 roky, ale pak se to začalo najednou zlepšovat a teď mám konečně pocit, že mám prima děti, se kterými je radost pobejt)) Tak hlavu vzhůru, uvidíš, že bude dobře.
|
| Hanka36 |
|
(30.8.2009 0:47:42)
Moc díky!!!! Dala jsi mi naději  , taky mi říkali, že první rok je blbej, ale mě se zatím teda zdá, že ten druhý je horší nebo já už jsem víc vyfluslá? Ikdyž mám pomoc a hlídání, tak mám pořád pocit, že to nestačí, že je to vždy jen na chvilku a než se trochu ofrknu že nestihnu už udělat co jsem chtěla a jsem z toho deprimovaná a naštvaná sama na sebe, že nestíhám ...
tak budu doufat, že po tom druhém roce mladšího to snad bude lepší ... ?
|
|
|
| jitucha | 
|
(29.8.2009 22:23:59)
nevím, jestli máš vyhledat doktora, ale určitě to nenechávej být. mám děti rok a 3/4 od sebe a teď v září jdu zpátky do práce, nemůžu se dočkat. jsem přecitlivělá na jakoukoli drobnost, kterou děti udělají, no a když se začnou řezat, mám chuť je zašlapat do země. místo toho na ně řvu nebo jsem naopak nepřirozeně potichu a sleduju, jak se mi špatně dýchá. jsou to úplně normální děti, magor jsem já. chodím po baráku a potichu si opakuju "já chci pryč, nechte mě na pokoji, já už to nevydržím". před necelým rokem jsem byla u psycholožky, urvaná, že jsem sotva chodila. pravila, že mám středně těžkou depresi a doporučila mi chodit 1-2x v týdnu do práce, mít koníčky, sportovat, chodit mezi lidi. docela se divila, když jsem jí řekla, že to všechno už dělám. no nic, to jen abys věděla, že v tom nejsi sama, a taky abys to nepodcenila.
pro rejpaly: ano chtěla jsem děti, ano dvě, ano brzy po sobě, ne nevěděla, ano stará se o ně, ano pohlídá když chci jít pryč
|
| Hanka36 |
|
(30.8.2009 0:50:39)
Dík!!! Jakobys to napsala za mě ... tak nevím jestli jít k psychologovi - no já se hrozně stydím brečet před lidma a vím, že bych to ořvala ...
ale někam zajedu, začnu chodit víc cvičit a nechávat děti víc s manžou
A mohla bych jít do práce, ale to jsem ještě nechtěla, když je ta možnost být doma, navíc si nedělám iluze, že mi bude bůhví jak líp, když budu pendlovat mezi prací, dětma a rozboldelařenou domácností.
|
| jitucha |
|
(30.8.2009 15:42:57)
já taky před lidmi nebrečím a nerada si stěžuju, k té psycholožce jsem šla, že už jsem fakt nemohla, a dobře jsem udělala. možná kdybych bývala byla šla k psychiatrovi, dostala bych prášky a bylo by mi pak o hodně líp, ale to už je teď jedno. pozoruj se a tělo ti řekne. a měj se hezky i s prťouchama
|
|
| Pavel-- |
|
(30.8.2009 18:06:24)
Bát se psychologa, resp. se před ním stydět, je bezpředmětné. Je to profesionál, a pravděpodobně se už setkal i s mnohem horšími případy, než jste vy. Ovšem problém je sehnat DOBRÉHO psychologa, který s vámi skutečně něco udělá, a ne že si s vámi bude jenom povídat. Já třeba mám jednu známou, kterou bych bez rozpaků mohl doporučit - pokud jste z Moravy, můžete si mi napsat mailem o kontakt (a pokud ne, můžete si napsat taky, třeba vám doporučí někoho dobrého v místě, určitě zná nějaké kolegy).
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)