| zuni | 
 |
(11.8.2009 9:02:20)
Úryvky z článku na iDnes.cz o tom, jakým způsobem je ženám sdělována diagnóza rakoviny prsu:
Každý druhý lékař se domnívá, že pacientky nejsou schopny pochopit víc než polovinu informací, které od něj dostanou. Ženy to ovšem vidí jinak. Téměř 70 procent pacientek říká, že neměly problém pochopit informace lékaře o diagnóze a léčbě nemoci.
Celých 15 procent žen se svěřilo, že lékař na ně měl v klíčovém okamžiku, kdy se jim zcela změnil život, méně než pět minut času. Jen 30 procentům se lékař věnoval déle než 15 minut.
"Řekl mi, že je to bohužel nádor, který se bude muset operovat, a že mám přijít za týden domluvit se na operaci. Tím to haslo. Vyšla jsem ven v šoku a složila jsem se ještě v nemocničním parku."
Není divu, že více než třetina pacientek přiznala, že vůbec nezná typ svého nádoru ani stadium nemoci.
A já si myslím, že se takové jednání vůbec netýká jen rakoviny prsu. Na různých diskuzích tolikrát zahlídnu příspěvky jako, "A to, co mi dneska dělal ten Dr., bylo ...?" nebo "Nevím, proč mi to dělal/ proč mi nedal nějaký druh léku/ jak to bude řešit..."
Jaké zkušenosti máte vy?
|
| Merylin5 | 
|
(11.8.2009 9:10:07)
K rakovině se vyjadřovat nebudu, zaplaťpámbu s ní nemám zkušenost.
A to, co mi dneska dělal ten Dr., bylo ...?" nebo "Nevím, proč mi to dělal/ proč mi nedal nějaký druh léku/ jak to bude řešit..." - Když tohle čtu, tak nechápu, proč si člověk něco nechá dělat, a pak se na netu ptá, co to mohlo být. Já se na všechno ptám, i na zdánlivý triviality. Někteří doktoři jsou málomluvní, někteří špatně naložený, ale já mám taky pusu a můžu se na všechno vyptat, ne?
|
| jana38 |
|
(11.8.2009 9:16:39)
Vyptat, vyptat. To je sice krásná teorie, ale spousta pacientů je v ordinaci v psychicky ne zrovna dobrém rozpoložení a informovat pacienta o všech zákrocích by měla být pro lékaře samozřejmost i bez ptaní a koneckonců je to i jeho povinnost, že.
|
| zuni |
|
(11.8.2009 9:21:48)
Ono se teoreticky dá ptát a ptát a ptát, pokud se děje něco "normálního", ale dokážu si představit, že kdyby mi doktor musel říct, že mám rakovinu, tak to je právě ta situace, kdy musí mluvit on, protože já budu na pokraji zhroucení...
|
| Merylin5 |
|
(11.8.2009 9:23:09)
Ano, tak jsem to myslela. Nemluvila jsem o rakovině.
|
| jana38 |
|
(11.8.2009 9:31:29)
No já jsem psychicky rozložená jen co vlezu do dveří od čekárny, i když jde jenom o preventivku
|
|
|
|
| lojzicka 10/04,01/08 | 
|
(11.8.2009 9:23:14)
To je přesný, já mám vždy připravených hromadu otázek atd atd a když mě dr něčím zaskočí tak neřeknu ani fň ! Někteří dr jsou lepší někteří horší a myslím si že jim dost leze na nervy když je někdo chytrej jak rádio a přesvědčuje ho nějákými metodamy co si přečetl na netu a neví ani o čem mluví. To se pak nedivím že jsou dr protivní.
No na druhou stranu šli studovat s tím, že budou pracovat s lidmi tak by s tím měli počítat. Obě strany nejsou nejlepší, je to těžké no...
|
|
|
| zuni |
|
(11.8.2009 9:17:55)
No a ze stejného důvodu, jako se ty můžeš zeptat, by oni mohli mluvit - pusu taky mají?
|
|
| Konstanta & 3 raraši | 
|
(11.8.2009 9:26:27)
jj, zeptat se člověk může. Ale jde i o to, že často je člověk v určitém šoku, stresu, takže ho hned správné dotazy nenapadají - a dochází mu, až když je z ordinace venku. I proto, že je tam často fakt max. 5 min.
Ano, mohl by pak zavolat - jenže... např. když jsem toto doporučila své matce, tak mi řekla, že telefony bere sestra a že je tak nepříjemná, že nemá odvahu jí zavolat a ještě po ní něco chtít 
Má osobní zkušenost je, že ústa lékařům otvírá titul před jménem. Nemělo by tomu tak být, ale často je.
|
| Konstanta & 3 raraši |
|
(11.8.2009 9:38:35)
A nebo se taky člověk zeptá a nestačí se divit.
Alergologie, synovi byly 2 roky - vidím přes stůl, že krevní obraz má trochu rozházený (některé hvězdičky mimo normu), tak se ptám, které hodnoty nemá zcela v pořádku a jak moc.
Odpověď: Do toho vám nic není! A co mi vůbec koukáte do MÝCH papírů??
|
| zuni |
|
(11.8.2009 9:47:02)
Já si jen říkám, co je k takové odpovědi vede. Oni například v tomhle případě za ten krevní obraz nemůžou, takže to by jim přece nemělo vadit. Naopak když nabídnou možnosti řešení, mohou se vytáhnout se svými znalostmi a pacienta potěší, že to bude dobré.
|
| Konstanta & 3 raraši |
|
(11.8.2009 9:53:37)
Spíš jsem měla tu drzost a zeptala se.  Třeba na to není zvyklá?
Nevím, navíc ty hodnoty byly víceméně OK (lehce nad/pod hranicí normy) - po kratším dohadování mi to nakonec řekla, pro jistotu, aby mě potrestala? latinsky :)
Většina mých lékařů, přestože zrovna informacemi nehýří, na přímé dotazy přiměřeně odpovídá.
|
| Červená řepa | 
|
(11.8.2009 9:56:48)
latinsky? No tak tomu se musím smát, ta ti to dala! Ty ty ty, více se na nic neptej, vidíš že jsi mimo 
|
|
|
|
|
|
|
| šatranka | 
|
(11.8.2009 9:19:16)
Suzann, mam same dobre zkusenosti. Nechci rikat, ze jsem mela na doktory stesti, protoze doufam, ze tech dobrych je vetsina. Zubar mi dopodrobna vysvetluje predem kazdy zakrok. Kdyz mi lekar zjistil kaminky ve zlucniku, stravila jsem u nej pres hodinu - vysvetloval mi vse okolo, co bude pred operaci, jak to bude po ni atd. Mam velmi dobreho gynekologa, ale je pravda, ze nemluvi. Proste se musim na vsechno zeptat. Ale cas si pak najde.
A moje znama ma bohuzel zkusenost s rakovinou prsu, ale doktory spise chvali. Nedovedu si predstavit, ze ti nekdo oznami takovou diagnozu a pak te vysoupne za dvere, to je sila 
|
| Luciq+Anetka02/06+Nikolka09/09 | 
|
(11.8.2009 9:45:58)
A není to i o tom, že lidi píšou jen o negativních zkušenostech? Proč by někdo psal, že mu doktor něco podrobně popsal, byl empatický a prostě všechno bylo v pořádku?
Jasně, že by to tak mělo být, ale nežijeme v ideálním světě a bohužel jsou i špatní doktoři ...
|
| zuni |
|
(11.8.2009 9:48:58)
Není to tak. To byl normálně provedený výzkum, ne psaní o něčích zkušenostech. Navíc se v článku (i v tématu) píše o "30 procentech žen, kterým se lékař věnoval déle než 15 minut".
|
|
|
|
| changaj | 
|
(11.8.2009 9:25:54)
Já osobně nemám špatné zkušenosti...občas ale slyším kolem sebe dost neuvěřitelné historky.Myslím, že doktoři jsou v prvé řadě jenom lidi - někteří empatičtí, někteří méně.
Na lékařských fakultách by se podle mě měl klást přinejmenším stejný důraz na výuku etiky a psychologie, jako na výuku interny a anatomie a toho všeho. Člověk prostě není jenom balík masa a krve v koženým pytli...
|
| Mab | 
|
(11.8.2009 10:00:29)
Souhlasím s tím, že lékaři by se měli na fakultě víc učit komunikačním dovednostem. S tím, že se mají snažit být více empatičtí taky. Ale na druhou stranu, kde na to máme vzít čas (jsem dětská, takže naštěstí nesděluji takto závažné diagnózy, i když některé také nejsou nic moc). Ale vzhledem k tomu, že je lékařů neustálý podstav, papírování neustále přibývá, tak vše vysvětlím v základech a pokud možno rychle a rodičům řeknu, že pokud něčemu nerozumí ať se ptají, nebo se doma rozmyslí a zeptají druhý den. Novopečeným maminkám radím psát si otázky doma na papírek a pak se při preventivkách ptát podle papírku.
Manžel je taky doktor, bohužel to že pacienti zemřou říká rodině a pacientům často. nadává, že není nikde místo, kam by si rodinu vzal a mohl jim to vysvětlit - vše se řeší na chodbě nebo u lůžka pacienta. Klid a soukromí při těchto osobních tragédiích není pro nemocnice prioritou, aby se vyhradili k tomu prostory. Všechny místnosti jsou společné - to se týká hospitalizovaných. Větší soukromí je na ambulanci, ale tam je na pacinenta čas v průměru 10 minut. To taky nic nevysvětlíte. Většina lékařů by podle mého názoru ráda komunikovala s pacienty, ale systém jim to znesnadňuje.
A s tím telefonem, po telefonu se také nemají žádné zásadní informace sdělovat, protože lékař si nemůže ověřit, kdo vlastně volá´.
|
| zuni |
|
(11.8.2009 10:12:33)
"Klid a soukromí při těchto osobních tragédiích není pro nemocnice prioritou"
A to je na tom to smutné. Na člověka nikdo nehledí...
|
|
| jana38 |
|
(11.8.2009 10:18:38)
Mab, já mám ještě pocit, že spousta lékařů (zvlášť mužů ) nedokáže dělat dvě věci najednou, takže vyšetřujou a mlčej u toho jak ryba a následně už nemaj čas to celý opakovat pacientovi.
Třeba moje gyndařka, když vyšetřuje hned u toho říká co dělá, a k čemu to slouží, čímž následný dotazy netrvaj tak dlouho.
Taktéž jsem narazila na skvělou doktorku v nemocnici na infekci, která naprosto perfektně diagnostikovala synovu nemoc (podle dětský dr. spála, byla to nakonec virová infekce), hovořila se mnou v termínech, kterým jsem rozuměla, ujišťovala se, zda umím anglicky (nemoc má jenom anglický název), vysvětlila, proč mu nedá ATB, co bych mohla udělat, co se dá udělat ještě dalšího, ale co ona by z toho už neudělala a proč a nakonec mi napsala na papírek lektvary, který si můžu koupit v lékárně, byť ona je nepovažuje za nutný dávat (já jsem taky nepovažovala)
Ale když jsem na podzim narazila v ambulanci na doktora, kterej beze slova prošmatal dítku zlomenou ruku a beze slova mi dal lístek, kdy máme přijít na kontrolu, načež nastalo komunikační peklo, pže já jsem v tom termínu nemohla přijít, byla v jiným městě ve škole a nešlo to odložit, on už si to mezitím zanes do počítače a tvrdil, že dceři uhnije pod sádrou ruka, když nepřijdem přesně v ten den a dohadovali jsme se takhle zbytečně dvacet minut, pže kdyby hned na začátku u vyšetření komunikoval, tak bysme nějaký řešení našli dřív (nakonec jsme našli jinej termín, ale jeho neochota se dohodnout byla úžasná), tak to pak člověk fakt neví, za co jim ze ZP platí. A nebylo to jenom o komunikaci, bylo to i o přílišném množství rentgenů, kterým podle mě zbytečně dceru vystavil a následně zanedbané rehabilitaci, kterou nepovažoval za důležitou.
|
|
| sovice | 
|
(11.8.2009 10:29:01)
Mab,
s vysvětlováním to určitě není snadné; metodu "dotazy na lístečku" praktikuju dodnes, protože když jdu s dětmi kvůli nějaké nemoci, obvykle se ještě chci zeptat na nějaký detail z jiného soudku (přeočkování, bradavička atd.) a co si nenapíšu, na to v ordinaci zapomenu. Naše paní doktorka taky dává maminkám při průjmech apod. vytištěné dietní pokyny, protože je fakt, že když je dítě takhle nemocné poprvé, tak to maminka prostě než přijde domů může pozapomenout, není si jistá. Taky jsem byla za naší dětskou doktorkou kvůli dietě po mononukleóze, protože infekční oddělení mě vybavilo bez jediného slova komentáře jen letáčkem z roku 1974 či tak, kde polovina potravin, které používám, vůbec nebyla.
Vážím si paní doktorky, že vysvětluje základ sama hned a na dotazy odpovídá s úsměvem. Taky s dětmi to fakt umí a je k nim příjemná, i když ony ne. (Má devítiletá dcera se při očkování tvářila, že to nepřežije a musela jsem ji držet fakt fest). Sestřička je taky příjemná (zřídka, ale přece jen někdy volám jen proto, abych se ujistila, že nemusím chodit.). (A kromě komunikačních schopností je to myslím i opravdu dobrá doktorka, ale ty komunikační schopnosti tu důvěru ohromně usnadňují.)
|
| Babsi+2 | 
|
(11.8.2009 12:36:12)
Taky mám lístečky. A dokonce mě překvapilo, že když jsem byla nemocná, tak si dr. zavolal manžela z čekárny a všechno mu ještě jednou vysvětlil. Z mého "inteligentního" pohledu zřejmě usoudil, že jsem momentálně nesvéprávná (a měl pravdu).
Do nemocnice/pohotovost chodím nerada, nevím, na koho tam narazím. Mnohem raději jdu ke svému dr., méně zkušenému a ne tak moc kovanému v dané problematice, ale víme co od sebe můžem očekávat.
|
|
|
| changaj |
|
(11.8.2009 10:37:42)
Myslím si, že kde vůle, tam cesta.
Poznala jsem prostředí nemocnice u sv. Anny - zemřela mi tam babička. Lékaři a sestry ochotní, ale neměli čas, celé prostředí a atmosféra byly takové studené, neosobní, bez soukromí. Vidět babičku odcházet v tomto prostředí byl jeden z nejhorších okamžiků mého života.
Pak jsem začala chodit jako dobrovolnice do hospice - a najednou je vidět, že to DOOPRAVDY JDE JINAK - když se chce, kromě doktorů jsou součástí týmu psychologivé, kněz, dobrovolníci. Nikdo není sám, na svůj smutek. Věnuje se péče i pozůstalým... Bohužel zařízení jako tato se musí velmi snažit a obhajovat svoji existenci, nejsou automaticky financovány jako "normální" nemocnice. Achjo, doufám, že časem se to změní.
|
|
|
|
| Shayla a 3 kluci | 
|
(11.8.2009 10:11:22)
Jsou doktoři takoví a makoví. Některého když se zeptáš, co a proč bude dělat, tak se cítí dotčený, že ho kontroluješ a dovoluješ si pochybovat. Setkala jsem se s oběma typy. Vysvětlujícími, i těmi, co se cítí dotčení.
Konstanto, přijd někdy za náma pokecat...
|
| arsiela, | 
|
(11.8.2009 11:10:56)
Taky jsem se setkala s oběma typy lékařů,jak u sebe tak při onemocnění syna.Hnusné zážitky mám v podstatě dva,kdy mi při propouštění z porodnice nikdo nedokázal vysvětlit co vlastně nemoc syna obnáší,na co dávat doma pozor.I když jsem opakovaně žádala jak já tak i manžel o schůzku s odborníkem.Nejhorší byl asi ten poslední den v porodce,kdy syna vezli znovu na vyšetření(samozřejmě beze mě) a doktorka mi suše řekla,bud vám ho vrátíme a jdete domů,nebo poletí do Motola.To byl hrozný šok.
Druhý šok byl,když jsem šla na v podstatě banální operaci,měla jsem srůsty v jizvě,druhý den večer přišel na pokoj nějaký doktor co sloužil a jen tak mezi dveřmi před celým pokojem mi řekl, no uvidíme jestli je ten nádor zhoubný nebo ne.Začala jsem jen blekotat,jaký nádor,že to snad byl srůst a on mi jen odsekl,a proč myslíte že jste šla na operaci a odešel.Ráno mi to pak všechno yvsvětlil ošetřující lékař,ale ta noc byla taky strašná.
|
|
|
| Jednazměsta | 
|
(11.8.2009 10:59:58)
Já nevím, ale řídím se pravidlem: "Líná huba, hotové neštěstí." Takže já se zeptám na cokoli ať je to tomu doktoru blbé nebo ne a klidně se ptám opakovaně, pokud něco nechápu. Když přijdu domů, dohledám na netu a klidně si ještě zavolám a upřesním, nebo se otáži mailem. Když tak přemýšlím, tak se mi stalo na porodním při hospitalizaci v 7. měsíci se dvouma dr. co mi nechtěly odpovídat na dotazy a potom v krči na dětské neurologii mi odmítla zodpovědět dotazy a chovala se jako bych byla její desetiletá pacientka, musela jsem jí trochu šlápnout na kuří oko, aby se začala bavit normálně... Ale nenechám si srát na hlavu. Na otázky i odpovědi mám právo... Pokud mi lékař není schopný věnovat náležitou péči v čemž je zahrnuta a komunikace, tak není nic jednoduššího než si najít lepšího...
|
| pivonka | 
|
(11.8.2009 11:20:13)
Ja si nemohu na nic stezovat.
|
|
| Lída,3 kluci a holka | 
|
(11.8.2009 12:08:42)
Elizabeth, konkrétně u té dětské neurologie v Krči mě to dost překvapuje. Syn tam byl hospitalizován dvakrát, a na jakékoli dotazy nám vždycky ochotně odpověděli.
|
|
|
| Raduza | 
|
(11.8.2009 12:14:21)
Ono to neplatí jen u doktorů. Stačí se podívat kolem při každodenním nákupu. Ale u doktora jde samozřejmě o člověka. Myslím, že u nás, se mají ještě moc a moc co učit. Já osobně jsem celkem spokojená až na jednu zkušenost v nemocnici před porodem.
|
|
| myš | •
|
(11.8.2009 13:43:33)
Zkušeností moc nemám, ale jsou různé, někteří doktoři skvělí, jiní dost bída. Nejlepší je pediatr důchodce-stará škola a typický příklad nekomunikativnosti. Neřekne, co dítěti vlastně je, jen vychrlí, co mu dát a tím to pro něj hasne a tak podobně. Musím se na vše ptát a on vypadá, že ho to poněkud obtěžuje, nebo už ani nebaví...bohužel v okolí jiná možnost není.
Osobně mě všechny dotazy napadají až na schodech při odchodu, popř. doma, takže bych fakt uvítala, kdyby lékaři měli na fakultách předmět "komunikace s pacientem"
|
|
| Hohoho | •
|
(11.8.2009 17:30:40)
Nevím, ale kdybych věděla, že něčemu nerozumím či mi to málo vysvětlit, tak bych se ho na to zeptala, řekla mu, že tomu nerozumím, ať mi to vysvětlí. Je to lepší než se poté ptát laiků třeba na Rodině. Jinak si myslím, že se mnoho doktorů nadřazeně cítí, ale netroufám si říci, jestli právem či neprávem. Jsou to doktoři, zachraňují zdraví, životy, jsou většinu času v nemocnici, být doktor je diagnóza sama o sobě.
|
| Kohnova | •
|
(11.8.2009 18:06:54)
Myslim, ze kdyz se kdokoliv zacne citit nadrazene, je to vzdycky nepravem :).
|
|
|
| Kohnova | •
|
(11.8.2009 18:05:44)
Nekteri lekari se bohuzel chovaji velmi bezohledne nebo (i) pohrdave. Ne vzdycky je to kvuli tomu, ze se citi nadrazeni, ale i takovi se najdou.
Casto je ale na vine prosta "socialni imbecilita", strach ze smrti (u informovani o vaznych diagnozach), vselijake jine neurozy.
Doktori maji uplne stejne chyby jako ostatni lidi, takze blby a arogantni doktor je stejne pravdepodobny jako blby arogani prodavac mobilu.
Krome toho lekari nejsou behem studia pripravovani a skoleni ve funkcni komunikaci s lidmi (pacienty) a neni jim dost casto pripominano, ze pacienti nejsou matrial pro jejich mozne vedecke uspechy (ponechme stranou to, zda-li je medicina veda), ale jejich zakaznici a predevsim lide oslabeni situaci, ve ktere se nachazeji.
|
|
| Ambra | •
|
(12.8.2009 0:38:16)
Mojí mamince řekl doktor tu hroznou diagnózu stylem: "Paní, je to zhoubný, objednejte se v kanceláři na operaci. Nashledanou a pošlete další pacientku..." Stalo se v mamologické poradně ve Vinohradské nemocnici. Ale už je to pár let...
|
|
| Janinka.v | 
|
(15.8.2009 16:16:45)
Jj, člověk má pusu a může se zeptat na všechno, ale..... Moje 4letá dcera má vrozenou ortop. vadu a z doktorů měla jeden čas fóbii. Takže když jsme přišli do ordinace a MUDr. na ní chtěl šáhnout spustila řev a ten skončil až když jsme odcházeli. I s přesvědčením, že se na všechno vyptám jsem byla ráda, že jsem ordinaci spocená co nejdřív. A doktor? Ten mi doporučil ať dceři nařežu, když domluva nepomáhá
|
|
|
V její náručí
Živý betlémVsetín 
Štědrý den v Zoo OlomoucOlomouc 
Advent na KarlštejněBeroun 
Předsilvestrovský výstup na BrdoKroměříž 
Pražský Nový Svět pod rouškou nociPraha 1 
Živý betlém
Štědrý den v Zoo Olomouc
Advent na Karlštejně
Předsilvestrovský výstup na Brdo
Pražský Nový Svět pod rouškou noci
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)