| Misty+Matěj1/05+Mája9/07 | 
 |
(11.6.2009 19:18:01) Ani nevím jestli čekám radu nebo jen uklidnění, že to tak je i jinde... já jsem poslední dny fakt už psychicky vyčerpaná. Máme děsný období, Marjánce je 21 měsíců a vzdoruje za každou cenu a vzteká se, což by se ještě dalo... ovšem do toho má Matýsek (4,5r) období naprosto šílený, nelze s ním vlastně vyjít po dobrém, ale ani po zlém, nejde s ním vyjít nijak. Naprosto neposlouchá a hlavně se se mnou stále hádá. Cokoliv mu řeknu, a to si dávám záležet abych mu to říkala hezky (jak jsme se spolu už mnohokrát domluvili), tak on na mě štěká. Příklad: přijdeme domů, já mu řeknu "matýsku sundej si mikinku" a on po mně "ty si sama sundej mikinu!!!" Jemu hrozně vadí když mu říkám co má dělat, ale on to sám prostě neudělá, je schopnej tu v tý mikině sedět do noci. A to je s čímkoliv, furt někoho osočuje, na všechny svaluje vinu, křičí na nás jak to že jsme už ve vaně, přitom on místo svlíkání mě ignoroval a koukal na televizi. Už jsem pak naštvaná, tak mu řeknu něco jako "už se uklidni" a on proti mě okamžitě "ty se uklidni". Prostě nechápe, že si nemůže ke mě všechno dovolit a ať jsme to vysvětlovali po dobrém nebo po zlém že tu s ním nikdo nesoupeří, nenechá si to vysvětlit. Má oblíbený hlášky, jako: "co mi to furt všichni děláte???!!!" nebo "ty na mě furt jenom křičíš!!!" (což není pravda, držím se většinou) Je to celodenní dohadování o všem a o ničem a je to dost vyčerpávající. Já už prostě nevím jak s ním jednat, on je vlastně hrozně nešťastnej, furt pak brečí, já už jsem zvažovala že s ním snad půjdu k nějakýmu psychologovi, aby mi poradil, v čem je vlastně ten problém a jak s ním vlastně jednat. Do toho bojkotuje školku... asi i žárlí na máju, minule jsem mu šla umýt ruce a on na mě zas začal křičet "au to pálí, Marjánce dáš vždycky studenou a mě dáváš horkou!" Já nemám sílu všechno dokola furt vysvětlovat Já doufám, že to zas přejde, ale nevím, jak to přečkat... on je od povahy takovej uzavřenej a ubrečenej od malička, vždycky byly nějaký období většího ubrečení nebo vzdorování, ale tohle slovní nekonečné dohadování tu máme poprvé.
|
| Insula | 
 |
(11.6.2009 19:25:15) Misty, je to období vzdoru. Jinak mám doma dvě děti ve věku 5,5 a 3 (dcera a syn). Když jsou každý zvlášť, tak je to pohodička. Když jsou spolu, tak jsou "na zabití". Vše je předmětem sporu, každá prkotina. Taky jsem z toho už kolikrát úplně vyčerpaná. Snažím se je zabavit. Ale i to se stává předmětem sporu, neboť jakmile chci něco vysvětlit dceři, tak syn (mamánek) se okamžitě dožaduje mojí pozornosti. Když něco říkám jemu, tak dcera má honem něco děěěěěsně důležitého, co mi chce sdělit atd. atd.  Ale když jsou každý dám, tak se ptají po tom druhém. Jsem ráda, že nejsem sama, kdo má "šílené" děti.  
|
|
| Jedůfka / 99,00 | 
 |
(11.6.2009 19:41:57) Asi každé dítě si obdobím vzdoru projde. My to měli taky, teď právě to zažívají sousedi od naproti, každé ráno slyším řev při odjezdu do školky, ze sebemenší prkotiny je vzteklá reakce, když to sleduju a vzpomínám, že to u nás bylo taky tak, nechápu, jak jsem to mohla přežít.
Jediné co dokážu poradit je, podělit se o péči o děti s někým blízkým - manželem, babičkama, kamarádkama. Jestliže malý chodí do školky a ty jsi s malou doma, kluk může opravdu žárlit, bylo by dobré poprosit někoho o hlídání holčičky a udělat si prima den jen s chlapečkem, nebo zkusit vymyslet nějakou "chlapskou" zábavu s tatínkem nebo dědečkem. Možná by pomohlo, kdyby s ním jako chlap s chlapem promluvil někdo z nich, jako že je prima kluk a maminka má moc práce a je unavená, tak se budeme jí snažit pomáhat a budeme na ni hodný. U našich kluků tohle vždy zabere, když už je opravdu krize a já jsem na prášky.
|
|
| Simeona a 3 | 
 |
(11.6.2009 19:42:25) To si můžem podat ruce, náš čtyřleťák má tohle období taky. Částečně jde určitě o sourozeneckou žárlivost, ale začal s tímto chováním už před narozením malé a zdárně jede furt pryč. Na mou větu vyslovenou hezky odsekává, křičí na mě (do toho řve malá neb se ho bojí), rozbrečí se kvůli každé prkotině a vydrží řvát klidně i dvě hodiny ( a když říkám řvát tak tím myslím že ze sebe tlačí pláč o co nejvíce decibelech), prokládá to kopáním do dveří a jinými lahůdkami. Nemyslím že jsme ho rozmazlili, nemá vše oč si řekne, přesto v obchodech dělá scény když mu něco nechci koupit. No mazec. Řekla bych jen vydrž...
|
| januska.1 | 
 |
(11.6.2009 19:54:37) Tak jsem se uklidnila,že v tom nejsme sami:)Náš 5 letý syn je úplně to samé.Dřív to bylo zlaté dítko,teď má na vše svůj názor:)Celý den diskutuje a proč zrovna jdeme tam a tam já chci něco jiného,tohle nechci,tohle taky ne apod..Ale jinak je to zlatíčko:)
|
|
|
| Misty+Matěj1/05+Mája9/07 | 
 |
(11.6.2009 20:09:37) jé díky, tak to jsem ráda, že je to i jinde 
a jak mu na to ale reagovat? Momentálně reaguju tak, že za tyto projevy dostává vynadáno
|
|
|